Famiglia - In the name of love

~20~/She is mine!/

Zayn

„Zbláznil ses ?!" „Já?! Pokusila se utéct!" „A co jsi čekal? Že vedle tebe půjde, nebo se do tebe rovnou zavěsí a bude štěbetat, co by chtěla, abys ji koupil?!" „Tino!" „Zayne!! To ji nemůžeš udělat!" „Co jako?!" „Louis mi to řekl!" „Hajzl!" Vyprskl jsem vztekle a kopl do sebe zbytek piva. „Málem ji v noci znásilní tvoji muži a ty ji pak vezmeš do klubu?!" „Nikdo na ni nesáhne!" „Co když ano?! Vyvraždíš gang? Myslíš, že se pak do tebe zamiluje?!" „Přestaň!" Zařval jsem a ztuhl. Tina se chytila za srdce, přestala po mně křičet a sípavě se nadechla.

„Co je? Tino? Tino!" Podepřel jsem ji. „To nic." Konejšivě mě pohladila po tváři. „Jen zapomínám, že vztekat se kvůli tvým činům je na nic... A jsem už stará." „Jsi v nejlepších letech." „Lháři..." Zamumlala a políbila mě na tvář.
 „Zayne, uvaž důsledky, pak jednej. Budu sebe." Jak rychle hádka začala, tak skončila. Byl jsem slaboch, abych za ní šel... Místo toho jsem se sebral a odjel do klubu, kde jsem chtěl Sophii potrestat.

Stále se mi v hlavě přehrávala její snaha o útěk.

***
„Hledáte vaši slečnu? Říkala, že počká v kavárně. Nakonec jste nic nevybral?" Usmívala se prodavačka, já v duchu tu malou couru proklel. Zahrála to dobře.
„Ne, holt musím ještě někam." S úsměvem jsem vypadl a hledal ty dva. Dorazili, o něčem kafrali a oba zbledli.

„Kde je?" „Co myslíš!?" „Uklidni se. Najdeme ji!" „Támhle! Ne to není ona." Zamumlal Harry a omluvně se zaměřil pohledem, na své boty.
„Ale tamto, je ona." Liam ukázal rukou směr. Setkal jsem se s očima krásky. Zbledla a rozběhla se ze schodů.

„Ztratíme ji a vy se domů nevrátíte!" Zasyčel jsem ke klukům, když jsme se rozběhli za ní. Ztratila se nám, za pár sekund.
Doběhli jsme hromadně k chodbě, která se rozvětvovala.
„Garáže, východ, toalety?" Přečetl Harry, jak kdybych to sám nezvládl. „Jdu k východu." „Já se podívám na hajzlíky, třeba si myslí, že když je to tak průhledný, tak to vzdáme." Na Harryho zbyly garáže.
Hnal jsem se chodbou k východu, cestou skoro smetl několik lidí a vysloužil si několik nadávek. Vztek, co jsem cítil, překračoval únosnou mez. Ještě někdo se mi postaví do cesty a odbouchnu jej.

„Záchody čistý." Zvedl jsem Liamovi hovor, sekundu na to, mi další hovor oznamoval Harryho.

„Je na parkovišti." „ Vážně? Nemohla ti zmizet?!"" Ne, nemá kam zmizet. Leda by někdo – " „Zdrhne ti a zabiju tě! Vidíš ji?!" „Ok...Co? Ne, nevidím ji. Kam by tady asi šla?!" Vztekal se a hovor típl.

„Běž pro auto!" Odeslal jsem Liamovi sms a vyběhl na ulici. Garáže byly na druhé straně obchodního domu. My parkovali v ulici vedle obchodního domu. Kurva!
Smykem jsem zabrzdil dole v garážích. Další nával vzteku mě donutil vydat skoro nadlidský výkon, co se běhu týkalo.

„Zdrhla! Nějaká čupka odjížděla a ona proklouzla vraty! Jsem tu zavřený, musím zpět přes obchody." Harry, ty kokote! Sis nemohl stoupnout k těm vratům?!

Spílal jsem Harrymu v duchu a vydýchával se u vjezdu do vnitřního parkoviště.

Zrychlený dech, slabý dusot, jako když někdo běží... Tak pojď maličká!

Zaječela. Nelidsky. Šíleně. Málem jsem ohluchl. Ta má teda ječák! Sevřel jsem ji v náručí a ona se na mě vyděšeně natočila.

„Cekni a ukážu ti, jak umím být zlý!" „Prosím. Nech mě jít." „Za toto, si zasloužíš být potrestaná!" Tolik strachu jsem neviděl ani u lidí, kterým jsem mířil na čelo zbraní...
Dorazil Liam. Nacpal jsem ji do auta, smskou se spojil s Louisem s jasným úkolem: nabourej se do bezpečnostního systému a smaž záběry jejího nahánění a scény v garážích.
Za pět minut mi došla odpověď, že je to hotové. Super.

Nevím, jestli se ji to v hlavě rozleželo, ale vypadala, že by přede mnou nejraději odprosila na kolenou. Smůla. Chtěl jsem ji potrestat. Vyděsit ji. Dát ji najevo, že se mnou bude v bezpečí, ale bude poslušná.

„Já nejsem hajzl! Ne takový, jaký se ti zdám... Umím být hodný, ale neposlušnost..." Nechal jsem se unést. Nechtěl jsem ji znovu uhodit, ne tak moc. Ale stalo se. Vykřikla a překryla tvář dlaní. „Nenechám tě odejít, pochop to! A teď se uprav, za to, co jsi udělala, si zasloužíš být ztrestaná." „Co se mnou uděláš?!" „Uprav se!"

Bolestné syknutí, když jsem po ní hodil kufřík plný sraček, mě zabolelo, ale neobrátil jsem se. Nešel jsem ani zkontrolovat, jestli jsem ji neublížil nějak víc...

***

Celou cestu do klubu, i teď, jsem nad ni přemýšlel. Seděl jsem ve své malé pracovně, točil sklenicí Whiskey a díval se do okna.
Pořád jen chcalo a bylo hnusně. Odporný podzim.

„Dovez ji a být tebou, zdržím se soucitných keců."
Nečekal jsem, až mi Louis něco odpoví a hovor položil. Další panák Whiskey a šel jsem dolů.

Se smíchem jsem se posadil na židli a nechal jednu z holek, aby se kolem mě vrtěla. Dráždila mě, marně. Tohle zboží bylo tolikrát ojetý, že vrazit ho do ní, neměl bych z toho nic. Na pobavení to ale šlo.
„To stačí, jdi." Zahlédl jsem modroočko.

„Kde je?!" Štěkl jsem na Louise, když se objevil u mě. Pověřil jsem ho jednoduchým úkolem a on se objevil bez ní...!
„V šatně... Není to coura, Zayne! Pokud jsi čekal, že bude zmalovaná jak kraslice, spletl ses. Nebylo to vůbec poznat. Dal jsem ji do parády holkám. Za chvíli ti ji pošlou. Hoň si nad jinýma." Vyškubl se mi a zamířil na bar. Přede mnou přistála sklenička s vodkou...

„Už je skoro hotová. Becca je z ní akorát vysmátá. A ty riskuješ." „Čím?" Louis se přede mnou znovu zjevil.
„Ukážeš jim nový zboží. Novou kost... Holku, co nikdo z nich nepíchal. Budou ji chtít. Co když jim mrdne v bedně?" „Tak zařvou." Poklepal jsem si na pouzdro zbraně, co jsem měl na pásku.
„Louisi?" „No?" „Kdybys nebyl gay, šukal bys ji?" „Zayne..." „Ano/Ne." „Asi jo. Je pěkná, to můžu uznat." „Ale je moje, chápeš?" Poklepal jsem jej po rameni a šel se posadit. 

Představení začíná.