Famiglia - In the name of love

~34~/Because of you/

Sophie

Zachrčí nadávku, nejistě na něj pohlédnu, ale on má oči zavřené a hlavu mírně zakloněnou.

„Lásko, neboj se. Nebolí to, opravdu ne. Stiskni mi ho víc." Otevře oči, naprosto nevinně se usměje a zachytí mě za bradu. „Pojď sem, maličká. Dej mi pusu." Oplácím mu něžné polibky a srdce mi začne tlouct o něco rychleji, když překryje mou ruku na penisu svou. „Neboj se, nebolí to. Opravdu ne." Plaše se na něj dívám, ukáže mi, jak silně jej mám držet a několik vteřin hýbe i svou rukou.

Zaměřila jsem pozornost na jeho krk, odtáhl ruku a se zachrčením mumlal, ať jsem hlavně hodná holka, jinak mě bude zadeček pálit.

„Naplácáš mi?" Broukne, otevře oči a spokojeně zachrčí. „Ještě chvilku, maličká a-" „Ale já nechci. Nechci tě udělat jen rukou." „Zlobíš mě." Usmál se a vytáhl se do polosedu. „Máš jediný štěstí, že jsi tak sladká." Dusím smích a s nevinným výrazem se otírám rozkrokem o jeho. Ve tváři mu sedí spokojený výraz, dívá se na naše těla, hladí mě po bocích a na klíční kosti ucítím jeho rty.
„Ještě chvilku se voz, Soph, a udělám se na svý břicho... Což se mi nelíbí. Když už, raději bych pocákal tvoje bříško." „Nechceš se mi udělat do pusy?" „Nemusíš mi kouřit a nechat mě, abych se ti do pusy udělal jen proto, že myslíš, že to musí tak být." „Já vím, ale já to tak chci. Chceš ležet nebo budeš stát?" „Co když se neovládnu, hm? A vrazím ti ho do pusinky celého? Ošukám ti tvrdě pusinku, pak se udělám a pak? Budu se dívat na tvoje slzičky, že jsem tě zklamal?" „Stoupni si." Zašeptám, něžně mě hladí, kouše do krku, ramenou a já si hraji s jeho tělem rukou.
Nadávka co vyjde z jeho úst, mě donutí se usmát. Dávno jsem mu přestala honit a polibky zahrnovala jeho tělo a přitom si klekala.

„Trápíš mě! Nemám takovou výdrž, jsem nadržený, plný a u kolen mám Bohyni... Lásko, no tak! Přestaň mě trápit a vem si ho teda do pusinky!" Pobaveně k němu vzhlédnu, stále se něžně usmívá, očima mě prosí... Slastné zachrčení vyplní ložnici. Souhlasně zamručí, hladí mě ve vlasech a spokojeně se usmívá, zatímco jazykem kmitám po špičce penisu.
„Udělej to, tak jak to chceš ty." „Cože?" „Smíš to udělat." Položila jsem dlaně na jeho boky a odevzdaně, s otevřenou pusou, jsem na něj pohlédla. Grázlovsky se usmál a sklonil se.

„Když se ti to nebude líbit, dej mi to najevo, rozumíš? Přestanu." Kývnu, oplatím mu polibek a v následně vteřině jen pevně semknu víčka, když mi zasune penis do krku až po kořen.
Je to šílené! Dusím se, alespoň mám ten pocit. Do očí se mi derou slzy, srdce mi buší, jako by se bálo, že to jsou jeho poslední údery.
Je to jen pár vteřin, co si mě podržel u kořene penisu, ale pro mě to je věčnost. Mám strach, že si na to nezvyknu, že jemu nakonec nebude stačit jen nějaké něžné kouření a bude si pro takové, jaké mi teď předvádí, chodit jinam. Přesně v tu chvíli, mě bodl osten jakési žárlivosti.

Můj život se smrkl do paradoxní kostky, ve které jsem byla uzavřená. Klečela jsem u nohou vraha, dealera, Bosse... Ten, který spokojeně nad mou hlavou zavrčel, venku vraždil, ale tady, v kostce/bytě, byl někým úplně jiným... Věděla jsem, že ho mám ráda, že ho miluju a nechci, aby pokračoval v tom, co slíbil. Děsilo mě, jak ty city byly silný a vědomí, že já pro něj znamenám také mnoho, mi v tom nepřidávalo... Vše bylo prostě jeden velký paradox.

„Jsem hajzl." Prudce jsem se nadechla. Kolik to bylo sekund? Dvacet? Možná o něco více, a on mě pustil. V ústech jsem cítila chuť jeho penisu i preejakulátu. „Jsem čurák... Jsi moje malá, sladká holka a já z tebe dělám kurvu. Promiň!" Vytáhl mě na nohy a překvapeně mi oplatil polibek.
„Zvyknu si, chci si zvyknout. Chutnáš mi." „Soph, já se s holkou nikdy nemazlil. To co dělám s tebou... Je to poprvé. Krotím se, snažím se... Ale nejde mi to tak, jak bych chtěl. Jsi moje první holka, u které chci být něžný, opatrný... Nechci z tebe mít děvku." Mumle mi do ucha, tiskne na sebe a já se od něj odtáhnu.

„Tohle si můžeme vyříkat až pak... Je to hroznej pocit, ale je to o zvyku... A já si zvyknout chci. Chci ti dát všechno, o co si řekneš. Chci s tebou spát, chci dělat všechno... I tohle. Udělej to znovu, zvyknu si." „Jsi si jistá? Vidělas to předtím... Napnula ses a já tě nepustil, pustil jsem tě, až jsem chtěl já." „Ale já přece nedala najevo, že mě máš pustit." Opět na kolenou, s dlaněmi na jeho bocích.
„Já nechci jít spát s pomyšlením, že ani tentokrát jsem tě neudělala..." Přejíždím rukou po jeho délce, po chvíli zapojím jazyk, pár sekund na to si jej vezmu do úst a sama se snažím, mít ho v sobě celého. Hladí mě ve vlasech a vzápětí jej mám znovu hluboko v krku.
Pocity dušení cítím znovu, ale tentokrát se začne hýbat. Pár sekund pohybů, pár sekund držení mě hlavy. Lapavé nadechnutí, když se odtáhne. Skloní se, otře mi pusu a drsně mě políbí a znovu...

Po bradě mi stéká jeho sperma. Nemám sílu se ani zvednout, ukázal mi svou divokou stránku a mě najednou napadá, jaké bude se s ním milovat.

„Pojď ke mně." Zní něžně a vytáhne mě na nohy, ty se mi podlomí a on mě na sebe vysadí. „Ne! Stehy!" „Pšt!"

Peřiny mě na holém těle studí, nalehl na mě, prstem mi jel po bradě a pak mi jej vsunul do úst. Samolibě se usmál, když jsem prst olízla a sklonil se.

„Děkuju." „Za to se neděkuje." „Ne? A proč ne? Jsi moje princezna, a já se k tobě choval... Je mi to líto, ale jsem rád, že jsi mi to dovolila." Prohrábla jsem mu vlasy a omotala kolem jeho boků nohy.

„Udělám cokoliv, jen abys byl spokojený." „To ne... Nejsi věc! Máš právo říct „Ne" a chci, abys mi to i říkala. Nemůžu tě nutit, nebudu tě nutit... Miluju tě, Sophi, proto nemůžu." „Zvyknu si, rozumíš? Chci dělat to, co máš ty rád. Já s tebou teprve poznávám, co mám ráda a i když jsem myslela, že se v první udusím," Bolestně se zamračí a skloní se níž.
 „Tak se mi to líbilo. Byl jsi nadržený a přesto ses hlídal... Zayne, tohle, co s tebou dělám... Moc to pro mě znamená. Je to poprvé dobrovolný a chci, abys byl poslední, který bude moje tělo vlastnit. Já nechci jiného a děsí mě pouhá představa, že by se na mě sápal nějaký chlap... Chci jenom tebe, tvoje doteky, polibky, tvoje tělo... Já... Zapomínám, kdo doopravdy jsi. To, kým jsi tady, je pro mě důležitý. Nebojím se tě už... Chápeš? Venku jsi hajzl, ale tady ne. Nechci, aby ses změnil. Buď takový, jaký jsi byl ve sprše, dnes ráno, po telefonu, teď... Buď na mě hodný, já nic víc nechci. Chci jen tebe, tvou ochranu, bezpečí co mi můžeš dát. Nechci utéct, opravdu už ne. Chci žít tady, s tebou. Chci být tvou... Láskou. Být tím, za kým ty budeš spěchat, koho budeš mít rád. A chci dělat vše, co se ve vztazích dělá. Rozumíš, vše?"

„Rozumím ti a vše co jsi řekla, to i já cítím. Jsi pro mě moc důležitá. Už ti neublížím a nedovolím, aby ti někdo ublížil... Jen se mnou musíš mít trpělivost. Nejsem na toto zvyklej, naučím tě vše, co budeš chtít a ty mě naučíš být něžným a ohleduplným, hm?" „To jsi. Tak nedělej že ne. Určitě to mohlo být i horší." „Hrozně se to poslouchá..." Zamumlá a zakryje mě peřinou.
 „Připadám si jako hajzl, ale... Budu se krotit, naučím se poznávat, co máš ráda, co miluješ, co ti dělá dobře a co nesnášíš. Neublížím ti ani nevědomky, slibuju. A... Moc pro mě znamená, že nejsem jen mafián v tvých očích... Netušíš, jak je nádherný být v autě s vědomím, že jedu domů, protože tam na mě čeká holka, která mi dá pusu, ošetří mi zranění, ale tím moje mafiánská identita zmizí. 

Být s tebou, jen jako přítel... Soph, kvůli tobě bych se vzdal svého postu."

**************************************
Děkuji za komentáře :o) ♥♥♥