Famiglia - In the name of love

~82~/Betrayal/

Zayn

Jeho lítost mi byla k hovnu. Jestli ho sledovali až sem, tak je přivedl...

„Bylo by mi u prdele, kdyby šel někdo jen po mně, ale mám rodinu." „Nevěděl jsem to, Zayne... Já tě chtěl jen varovat." „I kdybych neměl syna, Harry, Sophie je moje rodina! Harry...-" „Zayne!!!" Hysterické zaječení z patra, se neslo domem a mně hlavou problesklo všechno špatné. Hnal jsem se do schodů a šokovaně sevřel v náručí jak Soph, tak Zaynieho.

„Co je?! Lásko, co se děje?! Proč křičíš-" Strhl jsem nás za roh a zabouchl dveře, pustil je a před dveře přisunul komodu a prudce dýchal.
Zíral jsem na stěnu, naproti dveřím Zaynieho pokojíčku... Zela v ní kulka.

„Zayne!" „Musíme pryč!" Chrčím a z komody, kterou jsem přirazil ke dveřím, vybírám zbraně. Horní šuplík evokoval jen dojem, uměle vytvořeného. Nešel otevřít, pokud někdo nevěděl, kam sáhnout.
Sophie to nevěděla a s hrůzou se dívala na hromadu zbraní uvnitř. Beze slova jsem na ni pohlédl a ona sama natáhla ruku pro zbraň.

„Co to bylo?!" „Co myslíš?!" „Přivedl jsi je!" Zakňourala Sophie vyděšeně a natáhla ruku se zbraní směrem k Harrymu. Zareagoval stejně, jen s rozdílem, že trajektorie kulky vedla nad její hlavou a on vystřelil do okna, na konci chodby, na po zuby ozbrojeného chlapa.
Nastalo ticho.
Nevím, kolik máme času, ale už nejsme jen my dva dospělí, máme malého a ten bude něco potřebovat.
Soph se mě snaží zadržet, když odstrčím komodu ode dveří a protáhnu se do pokoje. Jen díky ní vím, co malý potřebuje a hážu to do tašky. Usilovně přitom přemýšlím, jestli ten v okně je tu sám, nebo nás venku čeká horda chlapů. A hlavně...  Kam dám Soph i Zayna? K Joyce? Nepřichází v úvahu, mohli by přijít o život stejně, jako my. Zbývá jen Tina a s ní i návrat přímo do epicentra.

V autě, do kterého jsme se dostali bez jediného výstřelu, jsem se otočil dozadu.

Výčitky v očích Sophie byly nekonečné, stejně jako strach a zklamání. Copak jsem neslíbil, že to skončilo? Že už to bude dobrý? Že jsme rodina, která už nikdy nezažije takové zlo?
Střelil jsem pohledem k Zayniemu. Byl uplakaný, vyděšený... Stejně jako jeho maminka.

„Až to skončí, zabiju tě, Stylesi. Rozumíš? Tohle je varování, jaký jsem ještě nikdy nedostal!" Zasyčím a sešlápnu plyn.

„Kurva! Kurva! Kurva!" Syčím a znaveně se dívám do zpětného zrcátka.
Půl hodiny od chvíle, co jsme vyjeli z domu, se na nás nalepilo auto. Sledovalo nás víc, než nápadně.
Jakmile se mi ho povedlo se zbavit, objevilo se další. Překlenula se jedenáctá večer, neměl jsem šanci se dostat ani k přístavům, natož na letiště. Nicméně... Přišlo mi jejich sledování, jen jako snaha nás uštvat. Sledoval jsem po očku stav benzínu. Hladina klesala a bylo jasné, že tak za dvě hodiny, už nenastartuju.

Zastavit a ohrozit svou rodinu? Vydat je napospas mafiánům? Riskovat, že se mi nepovede, ani s pomocí Harryho je zabít? Kolik tu je vlastně aut a kolik osob?

„Komu píšeš?" „Co-cože?" „Komu píšeš?!" Zaynie usnul, akorát mu z pusinky vypadl dudlík a Soph jej hledala pod jeho sedadlem.
Musela se odpásat, skoro ji nebylo vidět a teď ji z hlasu trylkovalo podezření.
„Harry?" Pozvednu obočí a čekám. Je najednou rozrušený...
„Nikomu." „Někomu jsi psal!" Panika s přesvědčením se na hlasu Soph projeví. Hádám, že nám běží hlavou to stejné. Život se mnou ji něco naučil.

„Harry, komu a co jsi psal?!" „Liamovi!" Prskne vztekle, změna, co v něm probíhá je šílená. Je nejistý, roztěkaný... Auto, co jsme setřásli, je zpět. Jiné, a přitom známé. Bez zbytečných řečí, jsem přiložil Harrymu ke spánku odjištěnou zbraň.
Donucením, podal svůj mobil Soph.

„Ještě chvíli a bude bez benzínu. Má s sebou dítě, o to se postarám já s Brooke." Naprosté nepochopení z jejího hlasu, je stejné, jako to moje.

„Cože?!" Zavrčel jsem a pohlédl na Harryho.

 „Omlouvám se... Brooke je těhotná a Luciano se odmítá smířit s tím, že poskok vraha jeho syna, bude otcem jeho vnuka. Dám mu tě a nás nechá být." „Harry..." Soph se rozklepala, rozplakala a i její zbraň lupla na znamení odjištění.

„To zranění bylo způsobený schválně co?! Historka, že tě zmlátili... Přivedl jsi je! Nikde jsi mé jméno neslyšel, pátral jsi po nás!" Zachrčel jsem a otevřel dveře, vedle jeho sedadla. Šokovaně na mě pohlédl, pustil jsem otvírání dveří a znovu se chopil jednou rukou volantu.
„Vendeta." Zachrčel jsem a střelil. Neměl jsem koule na to, jej zabít. Ne přímo... Pokud mu ti, co jsou v autě nepomůžou, zemře. Škrábl jsem jej kulkou v místě pletence tepen pod krkem, bude potřebovat včasný zásah lékařů... Vypadl z auta a já doufal, že mu pomůžou a nám dají čas. Stalo se tak, Soph přelezla ke mně a vyděšeně na mě pohlédla.

„Budeme v pořádku. Tobě ani Zayniemu, se nic nestane." „A tobě?" „Neboj se. Co se doma vlastně stalo?" „Na chvíli jsem odešla, jen na minutu. Zaslechla jsem něco z chodby, myslela jsem, že jsi to ty. Šla jsem tam, ale nikdo tam nebyl a tvůj hlas jsem slyšela zespodu. Vrátila jsem se do pokojíčku a nad postýlkou se kdosi skláněl. Ten, co ho Harry střelil... Sebrala jsem první věc, co byla po ruce a... Jen tak máchla. Uhodila jsem ho do hlavy, zapotácel se a já vzala Zayna a pak zaječela. Jak jsem zakřičela, vyskočil z okna a zmizel, na chvíli. Než pak střelil..."

Kývám hlavou, hladím ji po stehně a dívám se do zpětného zrcátka. Jak kvůli dalšímu autu, tak na Zaynieho.

Neví nic o tom, jak svět umí být zlý. Jací jsou lidé... Zná jen nás, ví, že ho milujeme a je naše všechno. Maminčina náruč je něžná, ta moje jeho i maminku chrání.
Maminčiny pusinky jsou jako pohlazení sametem, ty moje píchají díky vousům a on se tomu směje. V očích má jiskřičky a pokaždý, když se vzbudí, ať už ráno, v noci nebo během dne po spánku, hledá nás očima a jakmile nás najde, usměje se tak, jak to umí jen on.
Neumí se bránit a dlouho to ještě umět nebude. Je jen na mně, abych jemu zajistil bezpečí a nic mu nehrozilo a nikdo ho neohrožoval.

„Kam pojedeme?" „K Tině." „To znamená, vrátit se do New Yorku?" „Jo..." „Harry tě zradil, co když najde kluky i Tinu, aby tě našel?" „Byl to přítel, ten výstřel do něj... Bylo to varování. Další střelou jej zabiju. Stejně jako Luckyho... Půjdu a zabiju jej, ale tebe s sebou mít nemůžu. Musíš být s ním." „A kde? U Tiny? Víš, že to je nebezpečné a abys šel sám... To nejde!" Uteklo ji několik slz a naklonila se.
„Utečeme, všichni. Někam-" „Najde nás, zase... Harry po nás musel pátrat řadu měsíců a povedlo se mu to. Nevím, jestli Louis a Liam mi jsou věrní a nepřešli za Harrym, ale..." S povzdechem jsem se k ní sám naklonil a otřel se ji rty o její.

„Chci, abys byla se Zayniem v bezpečí. Nic víc... Teď víš, že i když jsem se kvůli tobě vzal mafie, stejně si mě našla... Musím to vyřešit, rozumíš? Pak už bude klid. I kdybych měl povraždit všechny mafiány a Bosse." V slzách kývne a než mine půl třetí ráno, jsme v Anglii.
Její náhlý nápad a prosba, zda by se nemohla skrýt u mého strýce mě zaujal a já souhlasil. Snad mě on nezradí a postará se mi o rodinu.

Jen dočasně a ne napořád.

***********************************
♥♥♥

To je naprosto úžasný! ♥♥