Téměř hrobové ticho panující na školních chodbách prořízl pronikavý hlas zvonku ohlašující konec vyučovací hodiny. Zdánlivě spící budova rázem ožila typickými zvuky: hlasitým odsouváním židlí a stolů, údery batohů na lavici, boucháním dveří, křikem.
Pohyby teenagerů, které celé dopoledne připomínaly klátivé a lenivé posunky primátů, se zčistajasna měnily v překvapivě čilé. Ve spěchu se domlouvaly odpolední aktivity, program na večer.
,, Nešla bys se mnou do města, Sáro? Potřebuju si koupit nový plavky, vyfásla jsem na ně prachy. Ráda bych, kdybys na mě hodila oko." Sářina spolusedící napěchovala a zazipla si batoh. Pak se usadila v lavici a začala se líčit. Do školy nesměly chodit namalované, s tím zákazem uspěl ředitel i u rodičů. Bohužel. Holky z něho oči navrch hlavy. Pro slečny z posledních ročníků základní školy nepřicházelo v úvahu objevit se na ulici je tak, s obličejem bez patřičných nánosů líčidel a všech těch možných a nemožných kosmetických serepetiček.
,,Dneska nemůžu," odpovídala Sára nanášející si řasenku a bedlivě hostující svůj obličej v malém zrcátku. Na bradě ji jako naschvál vyrazil pupínek. ,, Ty brďo, další akné!" zvolala. ,, Já se do toho fakt zvencnu." rozčílila se , až celá zrudla. ,,Máš rande, co?" nedopustila si Dorota s nepřeslechnutelnou ustěpačností v hlase.
,,Jdu taky do města, ale s Michalem. Potřebuje si pořídit nějaký nový hadry, ale jak sám naznal, má vkus medvěda mývala. Co bych pro svýho kluka neudělala , že jo?" Poslední větu vrátila spolužačce ve stejně kousavé tónině. Dorota Sáře známost záviděla. Cílem patnáctiletých holek je chození s klukem. Blýsknout se před spolužačkami. Jedná se o nepsané teenagerské krédo.
Dorota známost neměla, zatím co ta Sářina trvá dobrého půl roku. Takové doba se považuje za rekordní výdrž. Vrstevnice vedly každý vztah v evidenci a mapovaly jeho postup.
Michal a Sára se seznámili před školou. Základní škola, kam Sára dochází, sousedí s gymnáziem. Kluci gymnazisté rádi flirtování se zaklaďačkami. Sářin vztah začal rovněž jako nevinné ponoukání jeden druhého. Michal si Sáru vyhlédl a slovně se do ní trefoval. Zamlouvalo se mu, že se nedala, i když některé jeho poznámky zněly břitce až osobně. Čekával na Sáru ráno před školou. Jako jeden zmála studentů jezdil do školy na kole. Hašteřili se spolu, přitom zkoumali jeden druhého.
Jednoho dne pozval Sáru na projížďku na kole. Předpokládal, že ji svou nabídku vyvede z míry. Jak by mohla mít patnáctiletá holka smysl pro cyklistiku!
Převezla ona jeho. Odmala v ní klíčil sportovní duch. Jezdila na kole, cvičila aerobic, chodila plavat. Těmi sportovními aktivitami si získala Michala. Sblížili se. Vyjížděli spolu na kolech, občas si zaplavaly v bazénu. Už se těšili na blížící léto, kdy si zaplavou v brněnské přehradě.
,,Ten tvůj donchuán už stepuje před školou," poznamenala Dorota. ,, Tak přeju šťastnej nákup. Čau, Sáro!"
Sára vyhlédla z okna a zašermovala rukama na znamení, že už jde.
Slušelo jí to. Sára měla poměrně vysokou a pěkně žensky vytvarovanou postavu. Nosila dlouhé vlasy světlé barvy, od přírody mírně vlnité. Oči měla zelené, trošku záludné, maličko úkladné. Při pohledu do nich člověk nevěděl, co si o dívce myslet. Působila nevinným dojmem, s očima šelmy připravené zaútočit. Prostě a jednoduše řečeno byla radost se na ni dívat.
<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<
Doufám že se vám ta nová část libila💕 byla bych ráda za každý vote nebo koment abych věděla jestli mám 👑pokračovat 💕💝
++Any++
ČTEŠ
PRÁZDNINOVÁ BRIGÁDA
Misterio / SuspensoV patnácti prožívá Sára nejen první lásku, ale i roztřky doma. Snad se vám bude líbit! <3 +Any+
