PRÁZDNINOVÁ BRIGÁDA

Tajnosti a překvapení 4/4

Sára vyběhla ven. V poslední chvíli naskočila do odjíždějícího autobusu. Přála si být od toho místa co nejdál. To dnešní setkání... nemělo k němu dojít. Málokdy se o své minulosti - přesněji řečeno o břemenu z minulosti - zmiňovala. Vláčela ho s sebou, zbavit se ho nedokázala. Potřebovala by o něm hovořit, aby všechny tíživé úvahy ze sebe dostala. Jenomže nebylo s kým si promluvit. Osoby nejpovolanější - tedy matka s babičkou - udělaly z otcova zmizení jedno velké tabu. Nesmělo se o něm ani hlesnout, natožpak se vyptávat nebo dokonce spekulovat.

Podle matčiny a babiččiny výpovědi otec jednoho dne odjel na setkání bývalých spolužáků a víc se nevrátil. Pátráním se zjistilo, že na onen sraz vůbec nedorazil. Kam odjel, kde skončil - to zůstávalo zahaleno tajemstvím.

Deset let nevyřešená událost nedopřávala Sáře klidu. V poslední době, kdy vyplňovala spoustu dotazníků a přihlášek souvisejících s dalším studiem, doléhalo na ni citlivé téma s nepřekonatelnou naléhavostí. Kdyby mohla do kolonky OTEC napsat datum a místo úmrtí, vše b pro ni bylo daleko snazší. Zdráhala se připustit, že by taťka patřil mezi ony muže, co odejdou od rodiny za jinou ženou. Kdy už by to snad přece jen udělal, jistě by vyřešil svoji minulost. Rozvedl by se, na dcerku by posílal alimenty...

Sára má v živé paměti jeho poslední odchod. Jak něžně ji k sobě přivinul! Přitiskl svoji tvář k té její, zatímco ona čichala jeho vůni. Sára si je téměř jistá, že její taťka od rodiny neodešel. Něco se mu stalo.

Nedávno probleskla v novinách zajímavá zpráva. Někde na Slovensku objevili v jeskyni tělo mrtvého muže. Ten člověk byl podle odborných posudků týrán, mučen. Zemřel v neledských podmínkách

Sáře vyvolal onen článek obrovský chaos. Neskonale její otec zrovna takovým drastickým způsobem? Co ona ví o jeho aktivitách a o tom, neměl-li s někým nevyřízené účty!

V době kdy měla otce zase plnou hlavu - vzpomínky a dekuce v ní požívaly v nepravidelných časových údobích - sblížila s Michalem. Připadal ji důvěryhodný. Jednalo se de facto ojediného člověka, který jí byl ochoten naslouchat a současně s ní soucítit. Otázku kolem otcova zmizení spolu probírali dnes a denně. Sáře se částečně ulevilo. Až úsilí podpoří. O pátrání na vlastní pěst povědomě uvažovala odjakživa. Na rozdíl od matky nenechá taťkovo zmizení vyšumět do ztracena.

Dnes ztratila víru z Michalovou pomoc. Kluka, který nedovede držet jazyk za zuby, do žádné akce zapojovat nebude. Rozhodla se pro jiné řešení. Nakousne tabuizované téma doma, at se to dámám líbí nebo ne. Měla už svých patnáct pryč, a má tudíž právo buď na pravdivé informace, nebo aspoň popovidání si o oteci. Jaký byl? Kdo byl vlastně jejím otcem?

Chladila si čelo o okenní tabuli autobusu. Narovnala se. Blíží se do centra Brna.

Najednou Sára zbystřila. Ve chvíli, kdy autobus stál na křížovatce na červenou, zahlédla někoho známého. Ohlédla se. Ale né! Máma! Máma s nějakým....

Nedomyslela. Náhodný známý to rozhodně není. Držel mámu kolem pasu a něco ji šeptal do ucha. Muselo se jednat o důvěrnost. Máma se chichotala jako.... jako puberťačka. A jak se na toho mukla dívala!

Sára měla pocit, jako by jí někdo lil na hlavu vroucí vodu. Červenala se za ten projev důvěrnosti dvou dospělých lidí, jako by všichni spolucestující věděli, že mají před očima právě Sářinu matku. Intimnost se k lidem věku jejich rodičů nehodí, tedy aspoň na veřejnosti by se měli ovládat, homilie jí hlavou.

Přála si prohlédnout dotyčného podrobněji. Co je zač? Jak vypadá? Kdože vzbudil v matce zájem po... po deseti letech celibátu?

Jak jsem vůbec dospěla k přesvědčení, že máma celých deset roků nikoho neměla? zeptala se sama sebe. Otáčela se za odcházející dvojicí. Marně. Autobus se rozjel opačným směrem, ti dva zmizeli v davu chodců. Měla nanovo plnou hlavu nezodpovězených otázek. Po ní se vyžaduje, aby doma dennodenně pokládala na talířek takřka celou svoji duši. Ovšem dospělí na všechno pohlížejí nějakým jiným zrakem.

Automaticky přestoupila na linkový autobus, ten ji odveze do sídliště, kde bydlí. Zírala do neurčita, hlavu napěchovanou úvahami ,, Slečinku potkalo dneska něco nepříjemného? Myšlenkami je na hony vzdálená. Nevidí. Neslyší." Že Zadunají ji probral známý hlas popichujicí hlas. Patřil babičce. ,, Jé, babi, ahoj. Ty dneska sloužíš? A jak to, že jezdíš naší linkou?"

Sářina babička měla na ženu poněkud netypické povolání. Pracovala jako řidička městské hromadné dopravy. Jezdila autobusy i trolejbusy. ,, Kolega onemocněl. Zrovna nastupuji. A odkud jedeš ty? Bylas utrácet?"
,,Ani ne. Šla jsem se jen tak trochu proflutovat a...." ,, A stihli jste se pohádat s tím Michalem," doplnila Sáru babička. ,, Mě neoblafneš, dverenko. Pamatuj si, že každý den slunko nesvítí." ,,Babi víš o tom, že mamka má chlapa?" vyhrkla něco, co vůbec říct nemínila.

,, Hloupost," odtušila babička. ,, Viděla jsem je na vlastní oči. Teď, před pár minutama. Ježíši! Oni se dočkali jako... jako... Hanba mě fackovala. Zajímalo by mě, co bys jejich počítání řekla ty.'' Babička si přeměřila Sáru zpytavým pohledem. Neodpověděla. Zavřela autobusové dveře. ,,Sednici se. Jedem,'' řekla stroze. Víc už mezi nimi nepadlo ani slovo.

Sára nepochyboval o babiččině neinformovanosti. Vyvedla ji svým sdělením z míry, to se nedalo upřít. Aspoň vidíš, babi, jak chutná tajemství toho druhého, pomýšlela si. Koukala z okna a hrozně moc si přála být už doma. Sama doma.

<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<

Tadáááá další kapitola je na světě tak doufám že se vám líbila. Papa 💕👑. ++Anny++