Nezlomná

Prolog

Bolelo to, sledovat jak každá část mého strýce, kterého jsem znala, odchází. 

Nedokážu si představit, jaký to mohl být pocit, když vám ze života odejde, nejen jedna milovaná osoba, nýbrž dvě.

Mému strýci zemřela manželka Eliška, má teta, mé mamky sestra. Měla osmatřicet let, byla krásná, plná elánu, naučila mou maličkost hrát na klavír, přemohla rakovinu sleziny a v neposlední řadě, byla hrdou maminkou. Porodila krásného, roztomilého Milánka, mého bratrance.

Byla to jedna velká, šťastná rodinka, která doufala v dobrý konec, nikdo ale nevěděl, že smrt dvou milovaných osob, zasáhne do života všem, naprosto celé rodině a všem přátelům.

Psal se den osmého listopadu. Z oblohy padaly na zem lehké, zimní vločky, dnes má malí Milan narozeniny, měl oslavit své první narozeniny.

Eliška se rozhodla ještě před obědem navštívit svého bratra v nemocnici, měl zlomenou nohu, uklouzl na ledě před domem a nemohl se tedy dostavit na dnešní oslavu, rozhodla s sebou vzít Milana, přeci to on dnes slavil své narozeniny a Erik mu chtěl dát dárek.

Na velký dřevený stolek v obývacím pokoji položila lístek, který byl určen pro Roberta, byl v dílně a opravoval auta. Napsala, že se vrátí na oběd, nemá mít o ně strach a že ho miluje. Pak si jen vzala do jedné ruky klíče od auta, na druhou Milana a následně se jen vytratila z domu.

Syna položila na zadní sedačku, do dětské sedačky, následně mu zapnula pás. Usadila se na místo řidiče, zkontrolovala zpětná zrcátka, zatočila klíčem v zapalování, sešlápla plyn a odjela z příjezdové cesty.

Zbývaly ji pouze dva kilometry do nemocnice, když náhle vjel bílý kamion do protějšího pruhu, přímo naproti nim, než stačila Eliška jakkoliv zareagovat, otočila se na Milánka, který plakal, ucítila prudký náraz a bolest.

Když Robert dorazil do nemocnice, hledat svou manželku a syna, doktoři mu oznámily, že jeho manželka i syn jsou na sále, ale nemají moc velkou pravděpodobnost, že přežijí. Robert začal plakat, nevěděl, co by si na tomto světě dělal sám.

Za hodinu přišel lékař, oznámil mu ale špatnou zprávu, ani jeden nepřežil. Erik se to dozvěděl od lékaře, dával to Robertovi za vinu a ukončil s ním jakýkoliv styk.

Robert vytáhl mobil, vytočil číslo osoby, jaká ho jako první napadla, volal své neteři Viki, kterou miloval, ta na nic nečekala, ihned nasedla do auta, jela na letiště a za den ho již, utěšovala v obývacím pokoji.