Nezlomná

O měsíc později

Je to již měsíc co mému strýci zemřela manželka a syn, nedokázala jsem pochopit, jak se musí cítit, ale věděla jsem, že to bude běh na dlouhou trať. Nikdy bych nepřála někomu zažít to co on, ta bolest musí být nesnesitelná.

Věděla jsem, že se jen tak dohromady nedá, proto jsem se domluvila s rodiči a přestěhovala se ke strejdovi, abych mu jako správná neteř pomohla. Vůbec jim to nevadilo, spíše naopak, hodilo se jim to, jelikož se rozhodly cestovat.

Jsem jedináček, ale naštěstí nejsem rozmazlená jako ostatní děti, které znám, má rodina není moc při penězích, ale dokážeme se uživit, jsme šťastní, zdraví ale mé maličkosti to stále nestačí, jsou věci, které mi chybí.

Můj nejoblíbenější strýček na světě, Robert má rovných čtyřicet let, vím, že to není možné, ale oči mám hnědé a hluboké po něm. Má maminka má oči zelené a taťka modrošedé. Strejda má svalnatou a velice dobře vyrýsovanou postavu, také má široká ramena. Na hlavě nemá ani jeden jediný vlásek, často si z něho díky tomu dělám legraci, že stárne, nebo že svoje zuby uvidím na jeho plešce, že je jako přenosné zrcátko a je toho ještě mnohem více. Možná si dělám legraci, že stárne, ale jinak vypadá opravdu dobře a rozhodně nevypadá na čtyřicet let. Okolo úst má lehké strniště, které mu dává důraz na lícní kosti. Lidé z něj mají velký respekt a strach.

Pracuje jako automechanik, tedy aspoň on to všem tvrdí i když dělá něco jiného, jelikož za plat automechanika by rozhodně ve své garáži neměl zaparkované auta typu, Dodge Challenger SRT Hellcat červené, Ford Mustang Shelby z roku 2016, bíle s dvěma modrými pruhy vedoucí přes kapotu až na část střechy auta, Mclaren P1 žluté s kterým vyhrál svůj první závod, moc pro něj to auto znamená a spousty dalších, zajímavých modelů které by si automechanik dovolit nemohl.

Krom toho že má velkou slabost pro krásná, rychlá a elegantní auta, se zajímá o motorky. Když jsem byla mladší, vyprávěl mi historky o tom, jak patřil do motorkářského gangu, co prožívali za dobrodružství, informace o jednotlivých motorek.

Jako malá jsem měla bujnou fantazii, ta mi zůstala i do dnes, představovala jsem si, jak strejda jede na motorce, zabije zlého draka a vysvobodí mně z věže. Jak jsem tak stárla, přestávala jsem věřit tomu, že kdy mohl patřit o gangu, ale o mých patnáctých narozeninách o velké prázdniny jsme si hrály na schovávanou, schovala jsem se do garáže, kde jsem narazila na velkou bednu, nezaváhala jsem ani minutu a otevřela ji, našla jsem tam spousty koženého oblečení a fotek. Oblékla jsem si koženou bundu, trochu na mě vlála, jelikož strýc byl již tehdy, chlap jak hora. Robert mě našel, nezlobil se, že jsem mu narušila soukromí, právě naopak, hned si oblékl koženou bundu a začal mi vyprávět další historky. Jeho vášní je i vaření, které mu opravdu moc dobře jde, mě pouští k plotně pouze když mu je špatně.

Moje maminka Marie je cukrářka, je jí devětatřicet let, miluje svět, již od mlada toužila po tom procestovat celou zemi. Jenomže otěhotněla v jednadvaceti letech, musela přerušit svou zdravotní školu a chystat se založit rodinu. Maminka chtěla dostudovat vysokou školu a být doktorkou, ovšem její vášní vždy bylo pečení, zdobení a přinášení lidem úsměv, tak se vydala cestou cukrářky, ale také pomáhá v dětském domově jako zdravotnice.

Můj táta Nick je starý třiačtyřicet let, stejně jako mamka chtěl procestovat svět, také mu to nevyšlo kvůli mé maličkosti. Pracuje jako účetní v jedné firmě, jistě je to výnosnější práce než cukrařina, ale již několik let dával peníze na stranu mě, na studium či auto, vlastně na cokoli co bych si v dospělosti přála. Samozřejmě nezapomněl ani na sebe či mamku a odkládal peníze stranou na dovolenou. Tento rok našetřil dost na to aby, mohly jet s mamkou, kam vždy chtěly.

No, mé osobě je osmnáct let, přerušila jsem studium v Londýně a vyrážím do Los Angeles, kde jsem byla pouze, při návštěvě strýčka. Má mamka je z České republiky a táta z Velké Británie, takže jsem takový, mix. Mluvím plynule anglicky i česky. Mám červené, vlnité vlasy, které mi končí kousek pod rameny, kudrliny mi padají do mých hlubokých, hnědých očí. Kamarádi, tedy Lily, jelikož moc kamarádů nemám, si o mně myslí, že jsem laskavá, chytrá, veselá ale slabá co se týče aut. Rychlá auta jsou mojí velkou slabinou, kterou sdílím s Robertem. Miluji svoje rodiče, ale někdy mi přijde jako bych do této rodiny nezapadala, jediný s kým si opravdu z rodiny rozumím je Robert. Máme stejné záliby v autech a mnoha dalších věcech.

Nejlepší je na tom, že jsem se sem, nepřestěhovala sama, přijela se mnou, Lily. Ona je má nejlepší kamarádka již od první třídy. Je jí sedmnáct let, má dlouhé blond vlasy a zelené oči. Má kapku netradiční zájmy, což se jí ani člověk nesmí divit, vzhledem k tomu čím si v životě prošla. Rodiče se jí zřekly a ona se kvůli tomu dostala do dětského domova, jelikož není plnoletá. V dětském domově byla dva měsíce, starší kluci jí šikanovali a posmívali se jí, jelikož byla jiná a nová.

Je to trochu netradičné, ale Robert si jí adoptoval, díky tomu že je mojí nejlepší kamarádkou a také kvůli jejím schopnostem. Je to opravdu výjimečná, nebojácná, inteligentní a veselá holka, jsem nesmírně ráda, že jí mám ve svém životě a že patří do mé rodiny, je to vlastně má nevlastní sestřenice, spolubydlící, nejlepší kamarádka a úžasný hacker.