Nezlomná

Závod

Slovo platí, bylo poslední, co jsem si pamatovala, než mne pohltil adrenalin. Všichni lidé uzavírali sázky. Všichni krom jedné osoby, si vsadily, že prohraji. Chtěla jsem zjistit, kdo ta osoba byla, ale přes hlavu měla přehozenou černou kapuci, poznala jsem však, že je to dívka, podle její postavy.

Takže mi v tento okamžik došlo, že se stalo něco, co se nestalo za posledních patnáct let. Když si jedna osoba vsadí proti ostatním, říká se tomu ALL, myslí se tím, že pokud závodník vyhraje, tak osoba, která si na něj vsadila, vyhraje všechny peníze.

Naposled se to stalo před patnácti lety a čirou náhodou, tu zajel můj strýc svůj úplně první závod. Tehdy vyhrál a dívka, která si na něj vsadila, vyhrála hromadu peněz a překvapení bylo, že se s nimi rozdělila s Robertem. Zábavné bylo, že ta dívka byla Eliška, vlastně díky tomu se seznámily. Ona Eliška byla tehdy bohatá, takže jí nešlo o peníze, ona hledala dobré řidiče a pak je finančně podporovala.

Nasedla jsem do svého auta, zastrčila klíč do zapalování a uslyšela jsem nádherný zvuk, který vycházel z motoru. Tohle bylo ono, to díky čemu jsem se ještě nezbláznila z toho všeho co se v mém světě děje. Připoutala jsem se a zamířila si to na startovní čáru, kde již na mne čekal můj soupeř.

Přistoupila před nás dívka, která měla tak krátké kraťasy a hluboký výstřih že bych jí viděla až do žaludku a zjistila, co si dala k snídani. Zkontrolovala, zda oba správně stojíme s koly na čáře, zvedla ruku, ve které svírala červenou vlajku. Rozhlédla se okolo sebe a poupravila si své tílko, aby ji byly vidět více její přednosti. Ruku i s vlajkou spustila podél svého těla, neváhala jsem ani minutu a šlápla na plyn, jeli jsme rovinku, takže to bylo velice jednoduché. Zbývalo necelých čtyři sta metrů do cílové rovinky, když Alex přeřadil a byl větší kus přede mnou. Jenomže to byla chyba, držela jsem se ještě pár sekund vzadu a pak přeřadila na větší rychlost. Cílová rovinka se nebezpečně blížila a neohlížela jsem se okolo sebe, soustředila jsem se jen na to, co vidím před sebou a projela skrz rovinku. Auto jsem stočila na pravou stranu a vystoupila z něj. Bylo šílené ticho, lidé si šeptali a dívali se překvapeně. Vyhrála jsem a bylo vidět, že Alexe to pěkně naštvalo.

Nejenže jsem vyhrála a získala jeho auto, také jsem ho ztrapnila a udělala něco, co všechny lidi překvapilo. Zajela jsem nový rekord, abych byla přesnější, trvalo mi to přesně osmnáct sekund.

Když Alex dorazil do cíle, seděl v autě a zdálo se, že nemá vůbec v plánu z něj vylézt. Upravila jsem si své vlasy a šla k němu. Zaklepala jsem mu na okýnko, on ho stáhl, chtěl něco říci, nespíše se z toho vykroutit, ale nenechala jsem ho mluvit.

„Klíčky prosím."celý dav lidí se začal smát, ovšem někteří se zlobili, jelikož museli všechny peníze odevzdat té dívce. Neochotně vylezl z auta a vložil mi klíčky od auta.

„Pro příště, nepodceňuj nikoho z mé rodiny."v jeho obličeji jsem ihned spatřila, že se stydí. Nasedla jsem do jeho, vlastně teď již mého auta a prohlídla si ho. Bylo pěkné a velice rychlé, což miluji.

Přišla ke mně dívka s kapucí a řekla, že mi odveze Nissana domů. S radostí jsem souhlasila, vyndala jsem jednu ze dvou vysílaček z mého Nissana a dala si ji do Hondy. Domluvily jsme se, že pojede za mnou, vysílačky jsem spustila, abychom si mohly povídat cestou domů. Dívka byla velice příjemná, překvapila mne, však jedna informace jmenovala se Rebeka Seidel a byla Alexova sestra.

Byla krásná a trochu šílená, její barva vlasů byla vlastně hodně šílená, věděla jsem, že s ní si budu dobře rozumět a nebudu se s ní nudit. Vlasy měla růžově modro červené s fialovými třpytkami, oči zeleno hnědé a tělo velice vypracované a svalnaté. Auto mi odvezla domů a následně si pro ni přijela kamarádka.