Green

5.Crazy days

Zbývá už jenom zítřek, konec prvního týdne na škole. Najednou se mi odtud nechce, mám tu super přátelé i dokonce jsem si našla kamarády i mezi kluky, teď nemyslím Fina, ale Kevina a Jase, jsou to super týpci.
                           ******
„Heej, Lailo," otočím se a tam Jase s balónkem v ruce. „Co to je??" A pak mi to došlo, to je vodní balónek. „Ne, ať tě to ani nenapadne!" Ani jsem to nedořekla, a už jsem celá zmáčená. Šla jsem se převléknout na pokoj. Naštěstí jsme měli dlouhou přestávku mezi obědem a odpoledním vyučováním, tak jsem to v pohodě stíhala. Clare ani Mia se mnou nešly. Dojdu na pokoj a vletím do koupelny a tam Edith. „Co se ti proboha stalo?!" vykřikla jsem, když jsem uviděla její zakrvácenou ruku. „Mlč, to nic není buď v pohodě!" Oddechla jsem si. „A jak se ti ti vlastně stalo?" ptám se. „No........... Je to jako závislost na bolesti, já se řežu, proto taky nosím furt ty dlouhý rukávy. Hlavně to nikomu neříkej!" odpověděla docela smutně, ale já byla naštvaná a tak jsem na ni začala křičet: „Jsi úplně blbá, proč?! Jak jsi s tím vlastně začala? Nebo ne, já to vědět nechci, ale víš, kolik je za tím nebezpečí? Infekce, titanus? To ti je jako jedno, že by ti mohli třeba uříznout ruku, chápeš?! Vždyť ti za to nic nestojí." Rozbrečela se: „Je to kvůli tomu, že mne nikdo nechce a dělají si ze mě akorát srandu, tebe balí Fin jako balicí papír dárek, Clare je kráska a každej kluk by dal cokoliv, aby s ní mohl chodit a Mia... I když si to nemyslíš, mluví o ní jako o bohyni." Objemu ji a promluvím.: „Promiň, nechtěla jsem na tebe křičet, ale má sestra se taky řezala a dostala do toho infekci. Hrozili jí amputací, proto jsem na tebe křičela." „Dobrý, já jsem blbá," pověděla smutně a já jí to nevyvracela. Obvázala jsem jí to a šly jsme spolu na odpolední vyučování.
                         *****
Odcházím z večeře s holkama, když najednou do mě vrazí Jase „Lailo, prosím tě, můžeš na chvíli?" „Jo, jasně."
Došli jsme za roh. „Teď mi musíš slíbit, že nikomu nic neřekneš!" „Slibuju," řekla jsem s úsměvem. „Myslíš že Edith má kluka?" Docela mě to překvapilo. „Ne, nemá. Proč?" „Myslíš, že bych u ní měl šanci??" Málem jsem dostala infarkt. „To nevím, ale můžu se zeptat," vykoktala jsem ze sebe. „Jo? Děkuju ti!"
A odešel.
*****
„Dobré ránko , milé děti, za 30 minut vás očekáváme ve Velké síni," ozvalo se s praskáním z rozhlasu. Tentokrát stíhali všichni a jsme tu dokonce o deset minut dříve a máme ty nejlepší místa. „Dobrý den, děti! Doufám, že jste si užili svůj první týden na škole ........" Opravdu mě tyto proslovy paní Ředitelky nebaví. Zase jsem se začala rozhlížet po Finovi. Nemohla jsem ho najít. „Pokud hledáš pana krasavce, tak sedí dvě řady přímo za náma," řekla mi potichu Mia. Trošku mě to překvapilo.
******
„Co všechno si berete s sebou??" ptám se holek, už po vyučování, když se balíme domů. „Mobil, špinavý věci a ostatní si tu nechávám," odpovídá Edith. „Asi tak," přidá se Clare.
„Prosíme všechny, aby si se svými zavazadly sešli dolů!" Poněkud spořádaně jsme sešli dolů. Upřímně jsem čekala, že přijede máma, táta a nějací mí sourozenci. „Slečno Green, váš vůz je tu, " oslovil mě milý chlapík. „Děkuji." Naposledy jsem se rozloučila s holkama a odešla jsem ze školy. Venku stála naše limuzína. No jo no, asi jsou líný vyjít ven. Vlezu dovnitř a tam nikdo. Co?? To se na mně nikdo netěší?? Asi jim nechybím. „Dobrý den, Lailo," ozve se od volantu. „Ahoj, Luisi, jakto že tu nikdo není?" „Já vám nestačím?" ozve se jakoby ublíženě. „To ano, ale čekala jsem tu alespoň mámu s tátou." „Čekají na vás doma" . Dál jsem už nic neřešila. Za půl hodiny jsme byli doma. A tam...........
Děkuju za přečtení❤