Green

12. Exkurze

Ráno jsem myslela, že se mi rozskočí hlava. Neuvědomovala jsem si kolik toho piju a jaký z toho budu mít následky. Navíc jsem včera šla spát o půl jedný a vstávat jsem musela v osm. Dalo mi hodně síly abych si vzpomněla co se včera všechno stalo. Pamatuju si jen útržky. Třeba to jak jsem se líbala s Finem. Radši bych to zapomněla.

Teď sedím v autobuse. Všichni co byli včera v úklidovce spí. Né není to divné. Já sedím vedle Edith. Ta jediná z nás je vyspalá. I když šla spát stejně jako já.

„Edith, co jste to tam prováděli včera na pokoji s Jasem?" „Ehm... No to, co spolu dva ve vztahu dělají,“ řekla klidně, ale já na ni vytřeštím oči. „V-vy jste spolu ten-tom-tamto?“ „To ne prosim tě, ale musím uznat, že to byl pěkný večer,“ usmála se a koukla se na Jase a pak si pohladila rolák. A díky tomu mi to docvaklo. „Fů, to je ale teplo, nechceš si sundat ten rolák?“ zarazilo ji to, ale v pohodě mi odpovídá. „Ehm... Ne mně je zima,“ kývá hlavou jako by tomu sama nevěřila. „Tak aspoň ten krk s odhrň,“ řeknu a natáhnu se s úmyslem se kouknout co tam skrývá. „Nešahej na něj, Lailo!“ vykřikne na celý autobus. „A proč nemůžu?“ zeptám se jako moje matka, když něco provedu, ale stejně se mě zeptá, i když pravdu dávno zná.

„No.... Ale slib mi, že to nikomu nepovíš, jasné?“ „Ani holkám?“ zeptám se. „No.... Ani těm ne, když tak jim to řeknu sama, tak slibuješ?“ „Jo,“ řekla jsem jistě. Edith začala odhrnovat bílý svetr ze svého krku. Najednou jsem uviděla velkou modro- červeno-fialovou skvrnu. „Ty voďo, tak tohle si myslela. Hmmm...... a nám si ani neřekla, že spolu chodíte,“ řekla jsem trochu uraženě. „Já s ním chodím jen dva týdny, není to nic jistýho.“ „Eee, můj nejdelší vztah trval dva týdny a všichni to věděli hodinu po tom co jsme se dali do hromady,“ říkám rozpačitě.

„Zde vidíte šaty Gertrudy Bavorské, ženy Knuta šestého Dánského syna Sofie z Novgorodu..,“ říkala vychrtlá paní se šátkem kolem krku, dloubnu do Edith. „Asi má stejný problém jako ty,“ zasměju se. „Drž pusu,“ procedí přes zuby. Znuděně se rozhlížím kolem. A můj pohled se zarazí u černovlasého kluka, který ode mě nemůže odtrhnout oči. Probodnu ho pohledem. Nesnáším ho. Jak si je jistý, že si to třeba rozmyslím. Naivita level hard.

Konečně ta nudná prohlídka hradu Charlettenlund skončila. Šli jsme do zámecké zahrady na svačinu. „Lailo, nenašel by se tam kousek svačiny pro hodného kamaráda?“ zeptá se Kevin. „Pokud mi toho hodného kamaráda ukážeš, tak nemám problém,“ jen co to dořeknu Kevin začne ukazovat na sebe. „Sorry, nikoho nevidím,“ usměju se a dám prázdnou krabičku od svačiny do tašky. Uražené na mě pohlédne a jde za Jasem. Něco si tam povídají. Najednou se Jase zvedne a jde ke mě. Sedne si vedle a spustí, „............

          Děkuji za přečtení❤ A přečtěte si také můj nový příběh:
          Lockwood and spol.