Po zdlouhavé večeři, behěm které došlo na letmé doteky stehna z mé strany následující okamžitou ránou do břicha od Shoa, jsme se já a Sho vrátili do pokoje.
,,Páni," ozval se Sho ,,nemyslel jsem si, že to fakt projde," pokračoval.
,,Já chvilku taky ne.. jsi příšerný herec"
,,Hej!" Zakřičel Sho
,,A-a-a pak jsme si u-u-uvědomili, ž-že je to vz-vzájemné." Napodobňoval jsem Shoův výstup, který zahrál u večeře a začal se hlasitě smát.
,,Jako bys ty byl o něco lepší," odfrkl Sho.
,,Kdybych do toho nezasáhl, tak nás mohli odhalit," poznamenal jsem.
,,To ale neznamenalo, žes mě musel hned chytit za ruku!" Vyjekl Sho a praštil mě pěstí do ramene.
Jako obvykle to nebolelo.
Chtěl jsem ho víc poškádlit.
,,Kdybys viděl svoji mamku jak se nad námi rozplývala," dloubl jsem do něj.
Ani se na mě nepodíval a zčervenal.
,,Tvůj taťka se dokonce usmál," pokračoval jsem v rýpání.
Začal tlouct svými pěstičkami do mé hrudi a vykřikoval věci jako ,,To se nestalo!" a ,,Kecáš!"
Chytil jsem obě jeho pěsti.
,,Pusť mě, ty blbe!" Zakřičel Sho.
,,Nejsem blb!"
,,Jsi!"
Zatlačil jsem ho dozadu, Sho dopadl na postel a stáhl mě s sebou - tedy přesněji na sebe.
Moc jsme tomu nevěnovali pozornost a dál se prali. Dokud se neotevřely dveře a do pokoje vešla moje mamka. Okamžitě jsem ze Shoa slezl a posadil se vedle něj na postel.
,,Oh!" Vyjekla mamka ,,snad jsem vás při něčem nevyrušila"
Sho se opřel o lokty.
,,N-ne, teto," zakoktal Sho ,,M-my jsme se jenom prali," přiznal.
Mamka se na něj jen zeširoka usmála.
,,Taky jsme se kdysi takhle s tvým otcem 'prali'," otočila svou pozornost na mě a mrkla.
,,Eeew, to jsem vědět nemusel, mami," zhnuseně jsem na ni pohlédl.
,,Haha, ale jdi ty," zasmála se mamka a pokračovala ,,donesla jsem vám jenom nějaké zákusky," ukázala na talířek, který držela v ruce a já okamžitě vstal a vzal ho. Položil jsem ho na psací stůl a nasměroval mamku ke dveřím. Pomalu se rozešla a já ji následoval, abych si byl jistý, že nebude čekat za dveřmi a odposlouchávat.
U dveří se otočila a tichým hlasem pravila ,,Nemyslíš, že na to jdete moc rychle?" než jsem stihl v mozku zpracovat, co to právě řekla, dodala ,,Ale chápu, jste mladí.. jen si užívejte, Medvídku."
Cítil jsem jak mi hoří líce.
Ještě zamávala směrem k Shoovi, který ji s plnou pusou koláčků zamával zpět, a odešla z pokoje.
,,Tvoje mamka je super," zasmál se Sho a cpal do pusy další kousek koláčku.
Jeho poznámku jsem ignoroval a posadil se za psací stůl.
,,Tori?" Ozval se po nějaké chvíli Sho.
,,Hm?"
,,Jak chceš udělat, aby Dai věděl, že jsme teď spolu?"
,,Zítra ve škole, já už nějaký způsob vymyslím"
,,To nám nevyjde"
,,Proč myslíš?"
,,Všichni ve škole dobře vědí, že se nemáme rádi," pravil Sho.
Tak úplně nenávist oboustranná to nebyla. Já nenávist vůči Shoovi necítil. Jak to měl on se mnou, to ale byla jiná věc.
,,Říkal jsem, že už něco vymyslím"
,,SHO!" dostal se k nám hlas tety Mii.
,,Přestaňte s čímkoliv, co teď děláte! Dokončíte to jindy," Sho se málem udusil dalším koláčkem ,,odcházíme."
Vstal a došel ke dveřím. Já se zatím posadil na svou postel, neobtěžujíc se Shoa vyprovodit.
Sho se otočil. ,,Tak zatím, Medvídku."
Okamžitě jsem popadl polštář a hodil ho tam, kde původně ještě před půl vteřinou stál Sho. Teď už ale polštář narazil jen do dveří a sjel až k zemi.
