Kapitola čtvrtá

530 79 11
                                    

Sho

,,Aaaaaaaaaa!!!" Křičel jsem a mlátil do měkkého polštáře.
Nejspíš by se mi udělalo lépe, kdyby to byl Tori, na koho bych teď křičel a bil ho, ale jeho polštář mi docela i stačil.
S uslzenýma očima jsem na něj podíval.
Vypadal, že se skvěle baví.

V ruce mi zapípal mobil. Ani jsem se neobtěžoval zkontrolovat svoje nové zprávy  Můj mobil se z nich šel zbláznit. Ren mi právě psal rychlostí šest tisíc zpráv za minutu. Donesly se k němu totiž novinky, že jsem si začal s Torim a tak vyzvídal, co se jen dalo. Číst si a odpovídat na jeho zprávy jsem přestal po tom, co mi po šesté napsal, jak moc mi to přeje, a že je zklamaný a překvapený mým výběrem partnera.
Mobil jsem odhodil někam na druhý konec postele a pokračoval ve vztekání se.

,,Proč jsi to udělal?" Zakřičel jsem po Torim.

,,Jinak by nám to nikdo nevěřil." Odpověděl.

*píp*

,,Tos mi musel strčit ten jazyk až do krku?"

,,Když jsi viděl, jak se Dai dívá, sám ses přidal." Zasmál se.

*píp*

,,Víš kolik lidí tam bylo?"

,,Dost."

,,Víš jak rychle se to rozkřikne?"

,,Rychle."

,,A víš co si o mně teď budou všichni myslet?"

,,Že se mnou chodíš?"

,,Přesně!"

,,My spolu ale prakticky chodíme."

,,Jako! Je to jen jako!" Zakřičel jsem o dost hlasitěji. Byl jsem rozzuřený.

,,Ticho.. uslyší tě rodiče." Okřikl mě Tori.

Tori

,,Tak ať! Už tohle s tebou hrát nechci!" Zaječel a hodil po mně polštář.

*píp*

,,Víš.. mluvil jsem s Daiem," zalhal jsem a hned jsem pokračoval, když jsem si všiml, že Sho zmlknul "ptal se jestli spolu chodíme," stále jsem ho pozoroval ,,tak jsem řekl, že ano a chudák z toho byl celý zdrcený."

,,V-vážně?" Zvedl oči od podlahy.

,,Jo, zdá se, že k tobě pořád něco cítí."
Rozzářila se mu očka a v obličeji se mu objevil úsměv.
Je tak rozkošný.

Samozřejmě jsem s Daiem vůbec nemluvil. Nemám ho rád. A už vůbec z něj nemám dobrý pocit. Jen potřebuju Shoa, abych dokončil svůj plán.

,,Takže co teď? Jak ho získám?" Zeptal se Sho.

,,Musíš ho ignorovat."

,,Huh?!"

*píp*

*píp*

,,Zkrátka s ním nemluv, nepiš mu a celkově se mu vyhýbej."

,,C-cože? Proč bych to dělal?" Podivil se Sho.

,,Jsi idiot? Už jsem ti to vysvětloval. Lidi ze všeho nejvíc chtějí to, co nemůžou mít. Musíš mu ukázat, že nejsi k dispozici. Hraj si na nedostupného a brzy bude zase tvůj." Zakýval jsem znalecky hlavou.

,,To zní logicky," zapřemýšlel nad tím Sho ,,ale bude to fungovat?"

,,Na sto procent!" Ujistil jsem ho a hodil mu zpátky polštář.

Fungovat to nejspíš nebude. Jen nechci, aby se Dai motal okolo Shoa. Nehodí se mi to. A takhle si alespoň zajistím, aby na nějakou dobu zůstali od sebe.
,,Nemusíš se ničeho bát. Brzy bu-"

*píp*

,,Sakra, můžeš si ten mobil vypnout?" Zakřičel jsem, když už asi po osmé zapípal Shoův mobil.

Sho už držel svůj mobil v rukách a s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou sledoval displej.

,,Píše mi Dai!" Zaječel, rozzářil se a hodil sebou o postel.
Připadal mi jako nějaká puberťačka, která se právě dozvěděla, že její oblíbená kpop skupina bude mít koncert nedaleko jejího bydliště.

,,Co píše?"

,,Chybím mu!!" Zakřičel a začal se hihňat. ,,Co mu mám odepsat?!"

,,Nic, ignoruj ho."

,,Pft, jasně," zasmál se ,,on mi tady prakticky vyznává lásku a já ho budu ignorovat. To víš, že jo." Odfrkl Sho a začal ťukat do mobilu.
Proč musí všechno dělat těžším?
Skočil jsem za ním na postel a snažil se mu ukrást mobil z ruky. Takhle jsme se chvilku prali, dokud jsem ho nezalehl a zakryl mu obličej polštářem.

,,Nech toho!" Zabrblal Sho.

,,To se ti jen ten polštář mstí!" Zavtipkoval jsem.

Získal jsem mobil a smazal zprávu, následně i Daiovo číslo.

,,Ha!" Ozval se zadýchaný Sho, po tom co jsem odstranil polštář z jeho obličeje ,,myslíš, že si nepamatuju jeho číslo?"

,,Ani to nezkoušej!" Zahrozil jsem mu.

,,Jinak co, Medvídku?"

Neodpověděl jsem. Všiml jsem si jak byly naše obličeje blízko k sobě.
Sledoval jsem jeho rty..
Červenal se..
Je tak rozkošný.
Sklonil jsem se a téměř uzavřel mezeru mezi našimi rty.

.
.
.
.
.
.
.
.
.

,,Sho!" Ozval se hlas z dola ,,Už pojď!"

Sho mě okamžitě odstrčil, popadl svůj mobil a ve dveřích na mě vyplázl jazyk.

Když byl pryč padl jsem na zpátky postel.
,,Co to se mnou je?"

●●●●●●●●●●●●●●♡○○○○○○○○○○○○○○

Čekali jste dlouho? ^^

Pardon~

Snad se příběh zatím líbí, protože si jím nejsem moc jistý >'<

Aishhh

Moc děkuji za přečtení, voty a komentáře u minulé kapitolky.
Moc si toho cením.
Hehe~ zlatíčka moje ♡♡♡♡

^v^

PředstírejKde žijí příběhy. Začni objevovat