Sho
Dusil jsem se masem, které mi od samého šoku zaskočilo do krku. Následoval záchvat kašle. Tori mě poplácal po zádech a když jsem se po chvíli uklidnil, otočil jsme se na Toriho mamku ,,Můžete to zopakovat?" vydal jsem ze sebe, ještě trochu zmatený z jejich posledních slov.
Právě jsme s Torim seděli u velkého jídelního stolu u něj doma. Toriho rodiče mě pozvali na večeři. S velmi chutným jídlem mi bylo naservírováno ještě něco navíc.
Zrada.
,,No, Toriho otec a já si dneska vyrazíme a vrátíme se až zítra odpoledne. Takže si to tady můžete bez nás užít." znovu pronesla a mrkla na nás.
Rychle jsem střelil pohledem na Toriho, který byl právě ve stejném šoku jako já.
,,T-to je dobré, teto, haha.." zasmál jsem se.
,,Sho musí po večeři hned domů, mami." ozval se Tori.
,,Ale kdepak! Nemějte strach. Všechno se zařídí." usmála se Toriho mamka.
,,S-super." snažil jsem se přes nepohodlí úsměv opětovat.
---
,,Snad si nemyslíš, že tu s tebou vážně strávím noc," otočil jsem se na Toriho, když se se z venku zabouchly vchodové dveře ,,počkám až odjedou a půjdu domů." prohlásil jsem a běžel k oknu zkontrolovat situaci.
,,Copak nechceš?" nafoukl tváře a stíral si z nich falešné slzy.
,,To roz-" přerušil mě můj mobil. Někdo mi volal.
,,O můj bože, o můj bože," zakričel jsem ,,volá mi Dai! Určitě je to on!"
Panikařil jsem. Proč volá? Co mi chce? Mám to zvednout? Opravdu je to on? Co když je to zas ten dědek?
,,ukaž.." řekl Tori a já mu ukázal mobil. Že jsem udělal blbost, jsem si uvědomil, až když mi ho vzal z ruky a schoval si ho za záda.
,,Říkal jsme ti, ať ho ignoruješ" řekl.
,,A myslíš, že budu tak tupej a poslechnu tě?! To víš že jo!" odrfkl jsem a skočil po něm.
,,VRAŤ. MI. TEN. MOBIL!" křičel jsem a bušil mu pěstmi do hrudi, zatímco on se hlasitě smál.
Vyzváněcí tón najednou utichl a s ním i Tori. Jen se provinile usmál a vydal ze sebe tiché 'oops'.
Když mi vrátil mobil hned jsem pochopil o co jde. Po displeji běhaly nějaké čínské znaky a podivné obrázky.
Ten idiot mi přepl mobil do továrního nastavení a tím mi všechno vymazal. VŠECHNO! Včetně všech mých fotek, na kterých jsem si vždy dal hodně záležet, abych vypadal perfektně.
Začala ve mě vřít krev.
Zvedl jsme oči od mobilu a podíval se na Toriho. Jakoby pochopil, že má hned utíkat, protože přesně to udělal. Následoval jsem ho.
Přece mu to nenechám jen tak projít.
Když jsem přiběhl k němu do pokoje, uviděl jsem ho zabarikádovaného v hromadě polštářů, které jsem okamžitě začal odhazovat.
,,Já tě zničím!" vyhrožoval jsem mu. Tori se jen smál. Odhodil jsem poslední polštář, který mi právě stál v cestě a skočil na Toriho. Pěstmi jsem ho mlátil do ramene.
Po patnácti minutách už jsem neměl vůbec sílu a svalil jsem se vedle něj na postel.
Vytáhl jsem mobil z kapsy a kontroloval jestli tam náhodou něco nezůstalo. Ale bohužel všechna data a informace byly opravdu pryč.
,,Díky moc," pronesl jsem sarkasticky ,,teď nemám v mobile jediný kontakt."
Tori mi vzal mobil z ruky. Už mi to bylo jedno. Víc toho pokazit nemohl.
Začal něco ťukat a pak mi ho vrátil.
,,Teď tam máš moje číslo a víc toho nepotřebuješ." mrkl na mě s úsměvem.
Najednou jsem byl zase plný energie a pokračoval v rozdávání ran.
