Kapitola sedmá

131 11 7
                                    

Sho

Bylo pondělí, 1 hodina odpoledne a já a Ren jsme seděli v prázdné třídě. Vyučování už dávno skončilo, ale my měli důvod zůstat.

,,Nechápu proč na něj čekáš. Jen abys ukázal, že o něj nemáš zájem? Není to přesný opak toho, co máš dělat?" Zeptal se Ren.

,,Hele! Tori řekl, že mám Daie ignorovat, tak se chci ujistit, že ví, že ho ignoruju!" Bránil jsem se.

,,Jak to vlastně dopadlo v pátek s Tenrim?" Raději jsem začal jiné téma. Je mi jasné, že s Tenrim to dopadlo dobře, jinak by Ren nebyl celý den vysmátý na všechny strany.

,,Takže.." okamžitě začal vyprávět
,, ..v pátek mě vzal Tenri do knihovny a ukázal mi kde normálně sedává a z blízka je ještě krásnější! Pak se mě zeptal, kde se normálně učím já. Tak jsem mu popravdě řekl, že se neučím a ho to zarazilo," posmutněl v obličeji.
,,.. musí si myslet, že jsem idiot"

,,Protože jsi." Podotkl jsem a nevyhnul se ráně do ramene.

,,Každopádně dnes mě vezme k sobě domů a bude mě doučovat!" Vykřikl radostí a oči se mu opět rozzářily.
,,Takže od tebe potřebuju malilinkatou laskavost." Chytil mě za ramena a díval se mi upřeně do očí.

,, Mám ti vybrat outfit?"

,, Nauč mě líbat."

C-co to právě řekl? Líbat? Okamžitě jsem zčervenal jako rajče.

,,Co to říkáš?" Nervózně jsem se zasmál.

,,No.. pozval mě k sobě domů, takže je jasné, o co mu jde."

,,Jo, chce tě naučit základy matematiky, protože jsi úplně tupej."

,,Ne, chce se líbat. Tak mě to prosím nauč."

,,Odmítám."

,, Prosím, prosím, prosím, prosím.. jen trošku, prosím, prosím, prosím, prosím, slibuju, že to nebude divný, prosím, prosím, pro-"

"Ne!" Přerušil jsem ho. A otočil se k němu zády.

Nějakou chvilku se neozýval a byl opravdu potichu. Dokud jsem neuslyšel tiché vzlyky. Otočil jsem se k němu zpátky a uviděl jsem, že mu tečou slzy a vypadá hrozně smutně.
,,Když zjistí, že neumím matiku, angličtinu ani líbat, tak se mnou nebude chtít nic mít.." vydal ze sebe s pláčem a poté se rozplakal ještě víc.

Začal jsem panikařit. Nebylo to poprvé, co jsem viděl Rena plakat. Vždycky byl jak malé dítě. Jen jsem ho nikdy neviděl plakat tolik.

,,Dobře, fajn.." povzdechl jsem poraženě ,,.. udělám to."

,,Yaay!" zajásal Ren, utřel si slzy a vrhl se na mě.

Vůbec jsem nevěděl jak začít. Byl ke mě tak blízko a díval se na mě těma jeho velkýma očima. ,,Z-zavři oči."
Rozkázal jsem mu a on poslechl. Špulil na mě rty a čekal. Taky jsem zavřel oči a modlil se, aby už byl konec. Rychle jsem mu vlepil malou pusu a odtáhl se. Když jsem otevřel oči, Ren se na mě už zklamaně díval. Vůbec nebyl spokojený. ,,Takového hubana dávám svojí babičce," Uraženě zkřížil ruce ,, notak.. představ si jakobych byl teď Dai!"

,,Uhh.. t-tak jo." Znova jsem se k němu přiblížil. ,,Nakloň trošku hlavu a pootevři ústa," udělal jak jsem mu přikázal.

,,T-takhle?"

,,Jo.." dal jsem mu ruku do vlasů a přitáhl si ho blíž. Spojil jsem naše rty a začal jimi pohybovat. Zřejmě pochopil, co má dělat, protože se téměř okamžitě do polibku přidal. Připadalo mi to nekonečné, ale po chvilce jsem se odvážil použít jazyk. Byl překvapený, vycítil jsem, jak ho to zarazilo, ale pak začal znovu spolupracovat.

Najednou se otevřely dveře do učebny a v nich stál ten, kterého bych teď ze všech lidí chtěl vidět co nejméně.

,,Sho?"

,,Č-čau Tori, jak to jde?" Nervózně jsem se smál a předstíral, že se nic neděje. Ten mi neodpověděl, jen ke mě přišel, chytil mě za zápěstí a táhl mě z učebny pryč. Vypadal naštvaně.
Ren zůstal v učebně sedět v šoku.

.
.

Tori mě pořád táhl dál až k šatnám.
Měl vztek a bylo to na něm dost vidět.

,,Proč se vztekáš?" Zastavil jsem ho.

,,To si takhle po vyučování užíváš s každým?"

,,Ren mě jen požádal, abych ho toho trošku naučil," Začervenal jsem se ,,A i kdyby jo, tak co ti je do toho!" vyštěkl jsem na něj.
Zarazil se a vůbec nepromluvil. Vypadalo to, že nad něčím přemýšlí. V tu chvíli mě napadlo jediné vysvětlení..

,,To ne.. ty snad žárlíš?"

,,Co to p-povídáš?" Zčervenal malinko.

,,Nojo! Zamiloval ses do mě a teď žárlíš!"

,,To vůbec ne! Víš co by se stalo, kdyby do té učebny vešel Dai a né já? Kdyby tě viděl, že si užíváš se svým nejlepším kamarádem, zatímco 'chodíš' se mnou?" Totálně mě uzemnil. Tohle mě nenapadlo. Jsem idiot, jak mě mohlo vůbec napadnout, že by ke mě Tori něco cítil.

,, Máš pravdu, promiň," pohled jsem sklonil k zemi ,,jsem idiot."

,,To jsi. A teď mi vysvětli co se dělo v té učebně."

,,Ren si myslí, že ho k sobě Tenri pozval, aby se mohli muchlovat."

,,A kde v tom příběhu jsi ty?"

,,Ren mě poprosil, abych ho něco naučil."

,,Páni, já myslel, že k tomu, abys někoho něco mohl naučit, to musíš prvně taky umět." Zasmál se.

,,Co tím myslíš?! Já líbám skvěle!"

,,No jakože zatím ses nepředvedl.." vyplázl na mě jazyk.

Já mu dám takhle mě provokovat. Chytil jsem ho za košili a strčil ho ke stěně za ním. Pořád vypadal pobaveně. Stoupl jsem si na špičky a přitiskl mé rty k těm jeho. Nechápu proč, ale tento polibek byl jiný než ten s Renem.

Byl prostě.. jiný.



~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Ayo~

Už to budou skoro tři roky

Ups
><
Každopádně vyšel jsem ze cviku
A taky se mockrát omlouvám

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Nov 03, 2019 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

PředstírejKde žijí příběhy. Začni objevovat