1. Kapitola

268 16 6
                                    

„Trixie!" Zařval Radek, když po mě střelili kulku ze zbraně. Dále jsem omdlela.

•••

Otevírala jsem oči, když Radek zrovna semnou skočil na střechu. Byl tam i Dee a v jeho náručí i Clarie.
Byl to nádherný výhled, ale pořád mě tlačila ta ukrutná bolest v rameni.
„Trix! Jsi v pořádku..?" Řekl Radek a Dee se na mně jako blesk podíval.
„Nejsem v pohodě! Bolí mě rameno, a ještě jsi mi celou dobu tajil, že jsi-." Skoro v konci věty se mi podlomil hlas bolestí.
„Trix, teď se uklidni. Promluvíme si potom.." Dal mi pusu na čelo.
Zavřela jsem oči..

•••

„Radku, my s Clarie půjdeme ke mě. Pak se sejdem." Uslyšela jsem Deeho hlas.
„Dobře.. Necháme Vás, i já s Trix si musíme o všem promluvit." Odpověděl.
„Dobře, tak zítra ve dvě na Václaváku. Zatím."
„Zatím." Řekl Radek a pak Dee s Clarie přeskočili na další budovu.
„Trix? Moc mě to mrzí.. Já, jsem ti to chtěl říct, ale.." Přerušila jsem ho.
„Už to vím, jsi Assasin. A neřekl si mi to a kvůli tomu mám, skoro prostřelené rameno.." Ale najednou, přitiskl mé rty k jeho. Stáli jsme tam, a líbali jsme se.

•••

Po chvilce, jsme se od sebe odlepili.
„Trix.. Promiň, za to.. Hned tě dovedu do nemocnice, a budeš u mě." Usmál se a vzal mě opět do náručí.. Přitiskla jsem se k němu a jen jsem sledovala kroky a skoky, z budovy na budovu.

1. Kapitola - #TaTrixie

Můj Assasin | ✖️Kde žijí příběhy. Začni objevovat