Můj Assasin | ✖️

7. Kapitola

Doporučuji si pustit písničku, aby jste se dostali do správné nálady na tuto kapitolu.

Otočila jsem se zpět k němu.
„Nechtěl jsem tě dostat do těhle problémů.." Odešel z pokoje zpátky do kuchyně.
Přetočila jsem se na záda a zahlédla jsem koutkem oka střešní okno. Zvedla jsem se z postele a otevřela jsem celé plastové - střesní okno, které trochu zavrzalo.

•••

Když jsem vylezla po dřevěné židličce jsem se dostala na z části plochou a zároveň i šikmou střechou. Sedla jsem si na střechu a sledovala jsem tmavou oblohu s hvězdami, které neskutečně zářily. Ani zima nebyla, když bylo léto. Bylo příjemě teplo a já jsem seděla na vyhřáté střeše a sledovala jsem hvězdy. Najednou jsem slyšela otevírání dveří do pokoje.
„Trix! Kde jsi?!" Slyšela jsme sotva dvě slova.
Nechtělo se mi chodit zpátky, ale.. Mohla bych si tady nosit třeba deku, pití, knihy.. Prostě takové fajn místo.
No, ale stejně jsem musela slézt.

•••

„Jsem tu." Řekla jsem, když jsem se konečně dostala do pokoje.
Radek mě ihned pevně obejmul.
Chápala jsem to jako omluvu. Ale teď s tím stejně nic neudělám..
Začala jsem nekontrolovatelně brečet.
„Trix.. Neplač.." Pobídl mě Radek.
„Promiň.." Zachumlala jsem se do jeho objetí a utřela jsem si kapající slzu.
Jeho modrá mikina, kterou nosil pořád, byla skoro mokrá od mích slz.
„Půjdu ještě za nimi. Budou spát u nás..  Pak se uvidí.. Ty si hlavně dej sprchu a jdi si lehnout, potřebuješ to. Nepotřebuješ, abych tě ještě víc zklamal. Ale nic jiného ti už netajím. Slibuji. Miluji Tě." Políbil mě.
„Já tebe taky.." Prohrábla jsem se mu v jeho krátkých nádherných kaštanově hnědých vlasech. Odešel za nimi a já šla do sprchy s modrým ručníkem a nočním úborem.. Řekla jsem si, že pokud všechno stihnu tak si nahoru na střechu donesu nějakou deku a polštáře.

•••

Vylezla jsem ze sprchy a převlékla jsem se. Začala jsem si nahoru nosit, tajně věci takže jsem měla u sebe dva čeno-šedé polštáře a menší modrou deku. Vylezla jsem zase na střechu roztáhla jsem si deku kousek od výstupku, který začníal střechu, která byla šikmá. Abych se mohla opřít. Pak jsem tam dala dva polštáře. Jeden abych se mohla opřít a druhý vedle něj. Pak jsem rychle sešla zpátky pro knihy a pití. Nikdo mě neviděl, takže jsem stále mohla pozorovat hvězdy a u toho si listovat knihami. Například jsem četla knihu Nebezpečně Krásný, opravdu pěkné i když jsem teprve v polovině, a má to asi dvěstě stránek a já jsem na padesáté.. Ale najednou jsem slyšela kroky na střeše. Zavřela jsem knihu a uviděla jsem tam překvapeného Radka.. Myslela jsem, že mě trochu zdrbne, ale ne.. Líbilo se mu tam. Přisedl si zamnou.

Kniha Nebezpečně Krásný, existuje v reálném životě a já jsem si jí celou přečetla je to Fantasy. (Není na Wattpadu).
7. Kapitola - #TaTrixie