Můj Assasin | ✖️

8. Kapitola

O tři dny později - Ráno

Po té včerejší párty, jsem se vzbudila na pohovce. Rozlepila jsem své oči a vydala do pokoje, ale.. Ležel tam Radek a vedle něj.. Clarie.

„Radku!" Zařvala jsem s nenávistí a oni sebou škubnuli.
„Co se děje.." Stova řekl větu a mě se vytvořila první kapka slzy.
Oni se hned hodili do normální nálady a pohlédli na sebe.
„Trix! Včera jsme se střískali, ale nic nebylo! NIC!" Řekl a šel za mnou, chtěl mě obejmout, ale já ustoupila.
„A to ti mám věřit?" Brečela jsem.
„Trix, opravdu nic nebylo." Ozvala se pro změnu Clarie. Mlčela jsem a s pláčem jsem utekla z pokoje. Vzala jsem si mobim z chodby, svou modro-bílou mikinu a utekla jsem ven.

•••

Volal mi pořád a jendou jsem to zvedla.
„Co je?" Uslzená jsem mluvila a byla jsem opřená o šedou zeď, venku.
„Promiň.. Opravdu nic nebylo já.. Původně jsem pro tebe měl dneska něco připraveného." Ozalo se z mobilu.
„Vrať se, prosím!" Znovu pokračoval.
Položila jsem hovor.
Začala jsem přemýšlet o tom. Co, když.. Mají pravdu.. Dala jsem si kapuci a šla jsem zpátky.

••• - Připravte se na část kapitoly, kterou jsem psala skoro se zavenýma očima.

Zaklapli dveře. Radek ke mě přišel a objal mě. Nebránila jsem se. Znovu jsem začala brečet. Pohladil mě po vlasech.. Odešel z objetí a vytáhl malou krabičku. Klekl si na kolena a krabičku otevřel. Byl tam prsten, a já věděla co přijde.

„Trixie, vím že jsem udělal blbosti, ale stále tě miluju a zažili jsme spolu hodně úžasných chvilek a já vím, že jich bude víc." Mluvil a Clarie to sledovala s "Kawaii Pohledem".
„Trixie, vezmeš si mě?" Vyslovil tu krásnou větu.
Před třemi lety:
„Trixie musím ti něco říct." Sedl si ke mě blíž.
„Povídej." Zasmála jsem se.
„Miluju Tě." Odpověděl.
Realita:
Usmála jsem se. A odpověděla jsem mu, jendnoduše.
„Ano." A jemu se rozzářil úsměv, dlouze mě políbil.
A Clarie v pozadí za mnou hned přiběhla a gratulovala a tak dále.

8. Kapitola - #TaTrixie