Děti si vždy někdo chtěl adoptovat.
Ale pokaždé je po měsíční zkušební době vrátily zpět do domova.
Nebylo to tím, že by děti nebyly slušně vychované, to ne.
Bylo tomu právě naopak.
Chlapec, kterému byli v té době čtyři roky, byl na svůj věk velmi vyspělý.
A také slušně vychovaný.
A tomu učil i malou holčičku.
Problémem byla jejich přílišná vazba.
Oba bez sebe nevydrželi ani hodinu.
Chlapec nikdy holčičku nespustil z očí.
Ani když spala.
Jedním okem ji pořád hlídal.
Holčičku zase nikdo nedokázal uklidnit ani uspat.
Vždy když brečela, musel ji chlapec pohoupat a políbit.
Chránil ji.
A to byl ten problém.
Věc, kterou měli dělat rodiče zastával malý chlapec.
Náhradní rodiče si s tím nikdy nevěděli rady.
Kdykoliv si chtěli holčičku pochovat, chlapec je pozoroval.
Byli nešťastní z toho, že na ně děti tak reagují.
A proto je vždy vrátili.
V domově tomu ale nebylo jinak.
Chlapec se nebavil s ostatními dětmi.
Byl vždy mimo kolektiv jen se svou sestřičkou.
ČTEŠ
Seeking
FanfictionI jediný člověk může změnit jejich svět. ∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆ Pokračování příběhu Spirit.
