Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po tom, co se Přízrak vypařil, jsem probudila Alexe a Dereka.
Spolu s Deatonem jsme celou smečku naložili do aut a postupně rozvezli domů.
,,Hádám, že všichni budou spát až do rána jako zabití a vám by trocha spánku přišla taky vhod. Uvidíme se zítra."
Rozloučili jsme se s Deatonem a po chvilce i s Derekem.
Ráno jsem si připadala jako nový člověk.
No spíše jako nový vlk.
Deaton měl pravdu v tom, že nám spánek pomůže.
Hlavně tedy utřídit myšlenky.
,,Ahoj, Emmo." Pozdravil mě vesele Scott a zamával mi.
,,Ahoj, jak se všichni máte?"
,,No celkem fajn. Všichni čekáme na to, až nám vysvětlíš, proč si objímala učitele a proč ti to on oplácel i když se nemáte rádi."
,,No...jo...věc se má tak, že Ryan je vlastně můj bratr."
,,Cože? To jako fakt? A proč jste to neřekli?" Pokřikovali jeden přes druhého.
,,Měli jsme dost těžké dětství a tak prostě jsme na to nechtěli moc vzpomínat a přišlo nám to jako nejjednodušší řešení."
,,Jo tomu rozumím." Pousmál se Isaac.
Úsměv jsem mu oplatila.
Ve stejné chvíli si ke stolu přisedl Stiles a tvářil se nějak divně.
,,Hele, lidi, taky máte takový divný pocit?"
,,Jak to myslíš?" Zeptala jsem se ho.
,,No, dneska ráno, když jsem se probudil, jsem si nemohl vzpomenout, jak jsem se dostal do postele a upřímně mám pocit, že včera bylo úterý a dneska má být středa. Ale už je čtvrtek. Navíc, vůbec si nepamatuju, co jsem celý den dělal."
,,No, když to říkáš, taky se mi to ráno nějak nezdálo."
Všichni začali probírat, co se mohlo stát a dříve než mohli dospět k nějakému závěru, zazvonilo na hodinu.
Po příchodu do třídy si mě k sobě zavolal Alex.
Zatím co se všichni usazovali, on se na mě významně podíval a jemně ukázal hlavou směrem ke smečce.
,,Tak, jak ses rozhodla? Řekneš jim, co se včera stalo?"
,,To nebude nutné."
,,Proč myslíš?"
Pousmála jsem se.
,,Protože jsou moc chytří a já věřím tomu, že už brzo zjistí, že to já jsem Spirit."
