Zpěváčka

2.

"Mel? Ty se mnou nekomunikuješ?" vyrušila mě Jeanette z mého hlubokého zamyšlení. Až teď mi došlo, že právě sedím na lavici a čekám s ostatníma, než příjde učitelka otevřít učebnu.

Jen se na ni pokouším se usmát, ale dneska mám náladu pod psa. "Ne... Jen jsem hrozně unavená. Nechce se mi dneska mluvit."

"Jakto? Jsi šla pozdě spát, nebo co?"

"Hm."

"V kolik? Víš přece, že musíš chodit spát brzo, když vstáváš v pět ráno. Já bych se na tvým místě zcvokla."

"Tak buď ráda, že nejsi na mým místě." odsekla jsem naštvaně. Jeanette leknutím nadskočila. "Promiň..." řekla jsem a promnula si obličej.

Všichni na mě vyjeveně koukali.

"Hej, Mel? Deprese?" ozval se Tim. Tim je strašný machr a šprt a snaží se vždycky působit chytře. Má pokaždé nějaké trapné poznámky, nebo vás poučuje, i když to nepotřebujete. A svoje inteligentní řečičky se snaží pokaždé zamaskovat nevinnou tváří. Je to jeden z typů lidí, které moc nemusím, ale za jiných okolností je v pohodě.

"Jo a dost velká." řekla jsem a doufala, že mi dají pokoj. Opravdu jsem dnes neměla náladu.

"Co se stalo?" zeptal se opět.

"Nic, neřeš to." byla jsem totálně naštvaná na celý svět. Navíc mě trochu bolelo břicho. Najednou jsem protekla. Ach jo. To ten měsíc utekl nějak rychle.

Vstala jsem z lavice a rychle mířila na záchody. Byla jsem vděčná za to, že se mi to nestalo v hodině, jelikož nás učitelka se nikdy neuráčí na záchody pustit a neměla jsem zrovna nejtmavší kalhoty. Po svém vykonání jsem se musela uspokojit s toaleťákem. Koukla jsem se do zrcadla nad umyvadly. Měla jsem totálně pytle pod očima. Aby ne, když mi bylo celou noc na nic.

Do dveří vlítla Sandy a stála jak sloup s pohledem upřeným na mě. "Kde jsi? Už začíná hodina."

"Jooo, díky za připomenutí. Jinak bych tu stála celou hodinu."

"Je ti dobře?"

"Moc ne. Zase ty věci. Neměla bys prosímtě vložku?"

...

"Tak, Melanie, pojď." kývla na mě učitelka a ukázala na tabuli tak komplikovaný příklad, že jsem ani nemohla rozluštit, co to na té tabuli je.

"Ale já to nevím."

"Ale pojď. Tohle by zvládli i páťáci, prosím tě."

"Ale vždyť víte, že jsem tupá blondýna, fakt to nevím."

"Ty mě chceš zase naštvat, nebo co? Před chvilou jsem se vás ptala, jestli vám není něco jasné a mlčeli jste."

"Omlouvám se, nerozumím tomu." řekla jsem otráveně.

"A čemu nerozumíš?"

"Všemu." řekla jsem podle pravdy a pár lidí se zasmálo.
Já dneska neměla sílu se smát.

Učitelka se na mě zamračila. "Ty sis dneska měla udělat tu opravu, hele."

A kruci. Na to jsem sama zapomněla. Před týdnem jsme psali z odmocnin a věděla jsem jen datum a své jméno. Však jak jinak. V matice prostě tak moc spím, že si z ní prostě nepamatuju nikdy nic. Ale asi bych se sebou měla začít něco dělat, protože to byla už asi šestá pětka za sebou.

"Pančelko, prosím vás, nechte mi to až na zítra. Nevěděla jsem, že-"

"Nevěděla, nevěděla, nezájem. Vždyť jsem ti to říkala. Máte se přeci učit z hodiny na hodinu, ne? Pojď tam dozadu do té volné lavice a vem si s sebou papír. Napíšu ti na tabuli příklady."

S povzdechem jsem si vytrhla papír ze sešitu, vzala si propisku a vstala. Všichni na mě zírali, ale mě to vždy bylo jedno. Všichni určitě tušili, že mám sto chutí dnes někoho zabít. Kromě Olivera. Takový namachrovaný černovlas, který na mě háže pohledy od začátku školního roku. Koukal na mě se slizským úsměvem a já výrazně zakoulela očima, aby pochopil, co si myslím.
Sedla jsem si do volné lavice a koukla na hodiny. Od začátku hodiny uběhlo jen deset minut? Cože? Ok, štěstí na mě dnes náladu taky nemá. Pak jsem koukla na tabuli a hned tupě s otevřenou pusou zírala, jelikož ty příklady byly jak z marsu. Všichni mě pořád sledovali, protože se začali smát zřejmě mému výrazu. Vlastně mě sledují v jednom kuse, ale jsem na to zvyklá. Prý jsem hodně vtipná. Haha. Musím se pochlubit, že jsem hodně oblíbená. Což je občas velká nevýhoda. Někdy se člověk chce zahrabat, ale všichni ho musí odtáhnout na nějakou párty. Což je tedy super. Ale dneska...

"Tak, máš na to deset minut." obrátila se ke mě učitelka, když doťukala poslední příklad na tabuli.

"To nestihnu, pančelko."

"Neodmlouvej."

Tak jsem tedy opsala příklady na papír a hned mi bylo jasné, že jsem totálně v háji. Matika je to nejhorší, co kdy kdo vymyslel. Abych řekla pravdu, zase úplně nešprtka nejsem. Ostatní předměty mi jdou levou zadní a většinou nechávám opisovat úkoly celé třídě. Ale co se týče matiky, tak to nebudu ani komentovat.

Jelikož jsem si další pětku dovolit nemohla, sykla jsem na Andy, která seděla ve vedlejší lavici. Andy je asi jediný člověk ve třídě, která v matice rozumí snad všemu. "Hej, nevíš výsledky?" zašeptala jsem bohužel ne moc potichu.

Učitelka po mě hned šlehla očima. "Tak, za tohle další pět. Dej mi ten test." řekla s klidem a poukázala prstem, abych jí ten papír přinesla.

"Ale já-"

"Dělej, odevzdej ten papír."

"Ale to nebylo o matice-"

"Přestaň odmlouvat a okamžitě mi ten papír dej! Jak se opovažuješ prosit někoho při písemce o radu?!" řvala na mě učitelka.
Vztekle jsem vstala, došla k ní, pleskla jí papír na stůl a sedla zpátky do své lavice, zatímco ona stále kvákala.

Tu úču nesnáším od té doby, co jsem ji poznala. Jelikož zná moje chování a ví, jak na tom s matikou jsem, rozhodla se dávat mi domácí úkoly na víc, ta fůrie.

"Za trest mi zítra doneseš vypočítané padesát příkladů. Schválně si to k sobě zapíšu. A jestli to nebude, nechám tě bez pardonu propadnout."

To už mě fakt naštvala. Té s prominutím krávě ani trošičku nedochází, že nejsem žádný expert, abych toho tolik za jeden večer zvládla. Ano, večer, jelikož dojíždím dlouhou cestu. Je jí úplně fuk, že musím ještě nakoupit potřeby na praxi, udělat referát do fyziky, naučit se asi padesát slov do francoužštiny a ani nechci už vědět, co dál.

"Sakra, to nemáte ani trochu pochopení pro ostatní?! Víte, jak je matika stresující? Pro vás možná ne, ale pro většinu lidí ano, tak si to sakra vemte na srdce, jestli nějaké máte!" vykřika jsem, až všichni nadskočlili.
Po mém uklidnění nastalo hrobové ticho. Začala jsem rudnout až na ušima. Ne studem, ale tím řvaním. K téhle scéně jsem nikdy neměla daleko, až dneska se mi to povedlo. Ani se nedivím.

"Zůstáváš po škole." řekla učitelka s klidem