Ammy Norsei

Kde je?

"Byla jsem do něho zamilovaná" prohlížela jsem si cigaretu z které ucházel kouř a zadržovala slzy v očích.

"Pořad jsi Ammy" možná, že Chloe měla pravdu, pořád jsem! A to je to, co mě nejvíc ničí, co mě spaluje zevnitř.. nemůžu ho dostat z hlavy, byla jsem hloupá, vždyť je to kluk, který vidí stovky holek za jednu noc. Byla jsem jedna mezi nimi.

"Ruby to pořád nechápe, můžu jí to říct ?" zeptala se Chloe.

"Můžeš, budu ráda, nechci jí to vysvětlovat"

Oklepala jsem popel z cigarety do keramické nádoby a pozorovala slunce na obloze.

"Stejnak, co jsem si myslela" slzy mi přetekly a pokračovaly po líčkách "vždyť je z Ruska, musí se tam vrátit" vzlykla jsem a nechala se obejmout Chloeninýma dlouhýma rukama.

"Nebude tady věčně" řekla jsem a naposled potáhla a uhasila.

"Bude to lepší, co třeba Leon? Nechceš s ním jít ven? Ten o tebe měl zájem!" Leon je o rok starší namyšlený narcis, co jezdí v bmw a kouká na dobrý zadky, co jsou po ulici. Ne, díky. "Tak aspoň zapomeneš".

Zavrtěla jsem hlavou a vyplázla jazyk na znamení nesouhlasu. Přemýšlela jsem, hlavu jsem měla upřenou na jedno místo a nehybně seděla na venkovní židli.

"Jury" vyletělo ze mě "musím ho vidět, v nejbližší době půjdu do Shooshh"

"Co-o-o?" Chloe se na mě dívala jakoby zrovna uviděla Pegase.

"Půjdeš semnou" řekla jsem a dala důraz na druhé slovo, v hlavě se mi objevila Lily.

"Chloe musím jít... mám dole sestru" sebrala jsem všechny svoje věci a vyšla z pokoje na chodbu, seběhla jsem ze schodů a naposled se rozloučila s Chloe, pak jsem vyšla ven a malém jsem dostala šok. Lily nikde.

"Kurva, kurva, kurva" v hlavě se mi odehrávala scénka, že Lily někdo ukradl, ale to je blbost! Moji sestru by nikdo nechtěl. Snad šla domů..
To ne! Nemohla jít domů, to by mi snad neudělala! To by se potom matka dozvěděla, že jsem šla za Chloe a svoji mladší sestru jsem uplatila bonbónama.

Rozhlížela jsem se všude okolo mě, ale malá zrzatá opice nebyla nikde. Co budu dělat ? První co mě napadlo bylo, zjistit jestli není Lily doma. Šla jsem do parku a hledala telefoní budku. Vlezla jsem dovnitř a prstem silně tlačila do číslic na šedém podstavci. Vzala jsem sluchátko a čekala, až začne hovor.

"Dobrý den u telefonu Sendy Norsei"

"Dobrý den, u telefonu maminka Lusi, je Lily doma?" snažila jsem se napodobit hlas staré ženy a přitom jsem se chtěla smát, ale i brečet zároveň. Přišlo mi vtipné, jaký hlas používám a přišlo mi k pláči, že jsem ztratila sedmiletou sestru.

Procházela jsem se parkem a začínala se topit ve strachu, kde je. Prošla jsem snad několik ulic, byla jsem i u moře a dokonce jsem i byla na spoustu dětských hřištích. Dětí jsem potkala hodně, ale ani jedno nebylo podobné Lily. Byla jsem i v libráči i v obchodě s hračkama. Slunce zapadávalo, na digitálních hodinách na mobilu, čas značil dvě hodiny. Nevěděla jsem kam jít dál. To tam nemohla vydržet sedět ? Jsem opravdu hrozná sestra!

Kopala jsem kamínek před sebou už asi půl hodiny, hlavu jsem měla sklopenou k zemi a soustředila se jen, kam mohla jít. Zdálo se mi, že jsem prošla celý Ovingdean. Ale jedno místo jsem neprošla. A to byl pozemek kousek od školy, kam opravdu nechodím ráda, ale dnes tam prostě musím.

Čím víc jsem se blížila ke škole, tím víc šla slyšet nějaká hudba, zrychla jsem chůzi a pospíchala ke škole. Parkoviště bylo přeplněné, stáli tam lidi, ale víceméně děti, které v rukou drželi balónky naplněné heliem. Vesele vycházeli ze školního pozemku. Šla jsem blíž za hudbou. Jestli tady má sestra je, tak by mně kurva zajímalo jestli ji mezi těma stovkama dětí najdu. No to je jasné, že nenajdu. Ale zkusit to musím.

Do protivky šel Max a něho šel jeho bratr, bratr který je stejně věkově starý jako Lily.

"Maxi" obejmula jsem kluka s rozcuchanýma blonďatýma vlasama a malinovými rty. Je to kamarád z nočního klubu. Bydlí v Ovingdeanu a jeho malý bratr chodí s mojí sestrou do třídy.

"Ammalio" řekl a jeho rty se zvlnily do úsměvu.

"Prosimtě neviděl si moji sestru?" zeptala jsem se a tázavý výraz jsem hodila i na kluka vedle, mladšího brášku Maxe.

"Lily?" řekla malá osoba "viděl jsem ji, ale už je to dlouho" sklopil pohled k zemi, jakoby řekl něco špatně. Ale vůbec, jen mluv, ať toho malého parchanta najdu.

"Zhruba jak dlouho?"

"Asi půl hodiny" věnoval mi úsměv Maxův brácha.

"A kde si ji viděl?"

"U řetískáče" odpověděl kluk s modrýma očima.

"Díky" dala jsem pusu Maxovi a utikala davem ke kolotočům. Všude voněla cukrová vata a popcorn hrál vzduchem. Hlasitá hudba mi nedělala problém, problém mi dělal se zorientovat. Stála jsem před malým ruským okem, nebo jak se to jmenuje a rozhlížela se kolem sebe. Za mnou stála nějaká dráha a kousek ode mne byl postavený nafukovací hrad.

Prošla jsem malou uličkou mezi nafukovacím hradem, až jsem došla k velikému retízkáči. Byla jsem šťastná, chtěla jsem vyskočit radostí.
Očima jsem prohlédla retízkáč, ale Lily nikde.

"To néé" proklínala jsem, ale stejnak to nešlo slyšet, protože kolem bylo opravdu husto.

Za mnou se ozvala rána, jakoby výstřel. Ihned jsem se otočila, byl tam veliký velký stánek s plyšovýma jednorožcema, mnoha barev. A kdo tam nestojí? No jasné ze moje sestra. Můj obličej se velmi zřetelně zamračil. Šla jsem ke stánku a nevnímala okolní lidi. Lily zrovna objímala růžového jednorožce s barevnou hřívou a ocasem.

"Děláš si ze mně kurva prdel Liliano?" vůbec jsem nevnímala pohledy okolních lidí, jela jsem svoje.

"Jéé, to ses objevila zrovna v pravou chvíli, chci tohohle jednorožce" řekla a obejmula plyšáka, kterého jsem jí vytrhla z objetí. Položila jsem jim ho na stůl a Lilianu vzala za ruku a tlačila ji směrem pryč z tohohle rušného místa.

"O můj bože, já ti řekla čekej tam!" ani jsem se neobtěžovala se na ni podívat. Snažila jsem se dostat ven, jenže jsem nemohla najít ani východ.

"Já tam čekala" řekl nevinný hlásek, který nebyl až tak nevinný.

"A jak dlouho 20 minut ?"

"Deset" v tu chvíli jsem ji vážně chtěla dát facku, ale nebyl čas ztrácet čas.

Nějak jsme se dostaly ze školní plochy a stály kousek od našeho domu, se sestrou jsem moc nechtěla mluvit, byla jsem na ni naštvaná. Měla bych kvůli ní další problém..

Dveře se otevřely a v nich stála matka.

"Kde jste ?" vypadala docela vystrašeně "volala jsem Juliiné mamince, říkala, že ste u ní nebyly" srdce se mi zastavilo, co sakra vymyslím, ve stejný moment jsem se podívala na sestru, která její malé rtíky zvlnila do namyšleného výrazu.