EDM lovers [CZ]

12.díl

Konečně jsme i s jídlem dojely na chatu. S plnýma rukama jsme se řítily dovnitř když v tom mi to spadlo. ,,Ses posrala ne? Tolik jídla a ty to pustíš na zem!" Začal po mě řvát Robb ,,Víš co to mu se nic nestalo a nic se nevysypalo tak po mě neřvi já za to nemůžu že si poslední dobu na mě neštvanej že chodím s Julianem ale klidně můžu odejít od Revealed!" ,,To neuděláš!" ,,Udělám jestli po mě nepřestaneš řvát!" A dala jsem to na stůl popadla moje a Julianovo a ihned šla naštvaně do pokoje. Ihned za mnou došel. ,,Lásko co je?" ,,Robb je na mě nasranej" ,,To bude v pohodě" a objal mě.

Hodinu a něco jsme dodělávaly ten rozdělanej song když v tom došel Robb. ,,Kate?" ,,Jo?" ,,Promiň mi to dneska" přišla jsem k němu a objala ho.

Několik dnů uběhlo a já se vydala domů. El mě s Robbem a Julianem hodila na letiště a tam jsem se se všemi rozloučila asi na dva týdny. Za dva týdny totiž letíme do Tokya a tam má být Julian s Firebeatz a spousta dalších producentů.

Právě jsem přistála. Šla jsem si pro kufr a pak se vydala ven před letiště kde na mě čekala máma s Joem a Lukasem. Ihned jsem k nim přišla pozdravila a objala. ,,Tak co jak bylo v cizině?" ,,Jo dobrý" ,,Co ten song jak jsem ti s ním radil?" ,,Je hotovej a na youtube" ,,Ani jsem si nevšiml" ,,Dětska tak honem do auta ať někam zajedem na jídlo" řekla mamka. Všichni jsme teda nastoupily a jely do nějaký pizzerie. V tom se mi ozval telefon. Julian. ,,Ahoj Juliane" ,,Ahoj Kate hele nechala sis tady flasky se songy a tak asi zítra přiletím z Ibizi a pak poletím do Frankfurtu" ,,Dobře v kolik teda doletíš?" ,,Asi tak v 1 ráno" ,,Dobře budu tě čekat na letišti" ,,Miluju tě pa" ,,Pa" a položila jsem to. ,,Kate se nám zamilovala" ,,Ty seš taky zamilovanej tak mlč jo" ,,A do koho?" ,,To se neříká" ,,S Julianem Jordnem má to i na instagramu!" ,,Ty Lukasi už jsem ti říkala že jsi zmrd?!" A takhle jsme celou cestu diskutovaly.

,,Kate zítra píšem písemky nezapomeň ještě ti tu látku vyfotím. Měj se hezky čau" ,,Ahoj" rozloučila jsem se s kluky a šla zavolat Julianovy na skype. Nezvedal to. Co je? Jo on vlastně je v letadle. No tak co asi bych měla pomalu vyrazit na letiště.

Vzala jsem si teda všechny potřebný věci a jela po několika měsících hromadnou dopravou. Naštěstí byl jeden noční autobus co jel přímo k letišti bez přesedání takže to bylo celkem na pohodu.

Když jsem dojela na letiště tak Julian ještě nepřistál. Na chvilku jsem si teda sedla. Čekala jsem až budou hlásit že letadlo přistálo. ,,Let číslo 41296 z Ibizi právě přistálo na dráze číslo 4" super už je tady to jsem ani tak nečekala že to bude tak rychle.

Když jsem došla k určitému sektoru u dráhy tak tam čekal Julian. Přivítaly jsme se a vydaly na veřejnou dopravu. ,,Kate a čím vlastně jedeme?" ,,Autobusem nevadí?" ,,Ne já jen že jsme teď kolem jedné prošly" ,,Ta naše je kousek dál" ,,Tak to jo" a chytl mě za pas. Podívala jsem se nad sebe. Nebe bylo plné hvězd. Julian se podíval taky. Bylo to nádherné.

Po chvilce co jsme šly jsem do něčeho vrazila. Bum! A najednou ležela před lampou. ,,Jsi v pohodě?!" ,,Jo" když jsem se zvedla tak mě hodně bolela hlava. Julian mě vzal do náruče až k zastávce a tam si mě položil na klín. ,,Kolik zastávek pojedeme?" ,,Asi tak 5 ale nevím něco jestli jezdí teď ráno" ,,No před chvilkou tady jeden jel" ,,Tak ten byl poslední" ,,Cože?" ,,Jo teď musíme jít pěšky a nebo zavolat mamce" ,,No v takovým stavu tě nesmí vidět vždyť máš bouli na hlavě" ,,Si děláš srandu tak to jdeme pěšky" ,,No dobře ale pomalu" a tak jsme se vydaly na cestu.

,,Tak a teď potichu protože nechci vzbudit mamku" ,,Dobře" a tak jsme nějak potichu vlezly ke mě do pokoje. Ihned jsem spadla na postel protože jsem ani chvilku nespala. Julian ihned dolezl ke mě do mé malé postele. ,,Juliane ale vždyť se takhle nevyspíme" ,,Ale jo když jsme spolu" a dal mi pusu do vlasů.

Nemohla jsem spát na tom malým kousku postele a tak jsem se pokoušela vylést z Julianovýho objetí. ,,Kam jdeš?" řekl úplně úžasným chraplákem Julian. ,,Na zem si lehnout" ,,Ne nikam nejdeš" a přitiskl si mě blíž k sobě. No tak nic no plán jak zdrhnout nevyšel.

Ráno

,,Jo...jo...ne...až zítra... jo... dík... budu... čau." mluvil do telefonu Julian. ,,Kdo to byl" řekla jsem rozespalým hlasem. ,,Robb zítra je totiž v Amsterdamu koncert" ,,Tak to máme dost volnýho času" ,,Jo jo" a usmál se na mě pervézně.

Ahoj všichni! Je tady další kapitola podlouhé době. Moc se omlouvám že nevyšel díl ale rozbil se mi mobil a počítač mám zavirovaný že se na něj nemůžu dostat. Ále mám novej mobil takže doufám že se k tomu dokopu. Zatím pa