Život v Zóně

První noc

Vešli jsme do malé místnosti se dvěma postelemi. Byly nad sebou, palanda. Dopotácela jsem se k ní, a opřela jsem se o ni. ,,Musím ti říct, že jsem ti fakt vděčná. Dneska si mi stihl už dvakrát zachránit život. Hodně ti dlužím." usmála jsem, sedajíc si na vrchní postel. ,,Jistě..." kývl Dimitrij. ,,Máš v čem spát?" ,,To je sladké, tak krásně se o mě staráš." Svlékla jsem si nejdříve blůzu, potom jsem si sundala boty, a následně kalhoty. Zůstala jsem jenom v tílku a kalhotkách. Zalezla jsem pod deku a zachumlala se. ,,Bude ti zima." zakroutil Dimitrij hlavou a poté, co si odložil, se nasoukal do spodní postele. Zvedla jsem se do sedu, a zabrblala jsem: ,,To má jednoduchý řešení." zvedla jsem se ze své postele a lehla si na tu Dimitrijovu. Pevně jsem se k němu přitiskla a vzápětí jsem opilá usnula. Pravděpodobně hodně zmatený a zaskočený přese mě přehodil kus peřiny a nemaje na výběr mě lehce objal. Dodnes se divím, že nic nezkusil. Měl tak okatou příležitost.