Kovy
,,Vaše kamarádka bude pravděpodobně mít podezření na zánět slepého střeva budeme ji tu muset trošičku zdržet abychom to prošetřily" Řekl vážně a já jsem jen stál s otevřenými ústy a vzpamatovával se .Pak už trošku vzpamatování jsem se zeptal ,,jak dlouho asi?" ,,Když se ukáže že se mýlíme tak maximálně tři dny" řekl a mírně se usmál, tak aby to nebylo znát. Já jsem se prostě jen poděkoval a on odešel na konec chodby a tam zabočil do nějakých dveří. Zase jsem si sedl a přemýšlel . Později mě osvítilo a jemně jsem zaklepal na dveře a vstoupil dovnitř. Kriss tam ležela se slzi na krajíčku a sestřička s doktorem tam pořád
něco zapisovali. Za sebou jsem dveře prudce zabouchl, otočil se za nimi a zatvářil se pohledem 'ou fuck'. Bylo to dost trapne a když si mě Kriss všimla otřela si slzy a usmála se. Já jsem se také usmál nejkrásnější jak jsem jen věděl.
Kriss
Sestrička a doktor tam niečo zapisovali a ja som nad tým vštkým iba rozmýšlala a pri tom mi tiekli slané slzi po lícach . Keď v tom niekto zaklopal. Ako inak do dverí vtrhol kovy a zasebou ich prudko zabuchol. Len som is tie slzi utrela a začala sa trošku chichotať. Predpokladám že sa cítil celkom trápne . Rýchle ku mne cez izbu prebehol a prihovoril sa mi
,,Ahoj,hm tak co jak ti je ?"
,,Po pravde uplne prišerne "
,,To nic to se vsákne neboj a vždyť tě mají o tři dny pustit nebo ne?"
,,Ano ale to iba když jí nic nenajdem" prerušila náš rozhovor sestrička. Kovy sa na ňu otočil a zamračil a ja som sa len v duchu smiala . Kovy tam bol so mnou do tej doby kým sa neskončili návševné hodiny . Vtedy už ho sestričky vyhnali preč . Myšlienka Kovyho ma donútila rozmýšlať o všetkom o rodičoch,o mojom pobyte v Blave, o mojom zosnulom starom otcovi a dokonca aj o mojom milovanom blogu . Nechápem čo sa to so mnou deje som tu ešte len deň a už sa cítim strašne divne .
A išla som si ľahnúť nasledne som aj zaspala.
3 hoď. ráno
Budím sa na zvuk ako keby mi niekto hadzal kamienky na okno . Vstala som z postele a mala som pravdu dole stál Kovy a hadzal kamienky hore na druhé poschodie ja som otvorila okno a vykukla z neho on ale hodil dalšie kamienky ktorým som sa naštastie vyhla . Zadíval sa hore na mňa usmial sa a pošepkal ahoj . Ja tak isto . Potom niekam odbehol a dotiahol sem nejaký rebrík . Naznačil mi že mám po ňom zliezť ja som mu ukázala nech počká. Obliekla som si nohavice, tú otrasnú nemocničnú košelu do nich zapasala a na to si hodila moje čierne sako. A tak som zliezla po rebríku dole za Kovym na posledních schodíkoch som začala padať a spadla som Kovymu rovno do náručia .
