28. Prosinec, den, kdy za mnou přijel Robert.
Košile, nagelovaný vlasy a najednou elegantní Robert, mě přivítal na zastávce gentlemanským způsobem. Chudák asi čekal, že ho vezmu někam do nějaký kavárny a po té se sním třeba budu procházet po nočním městě, při tom romantickým svitu veřejných lamp.
A protože jsem skromná a taky mi to přišlo trošku vtipné, vzala jsem Roberta do nedaleké benzínky na kafe z automatu a úplně ho dostala tím, že jsem ho zatáhla do jakési lesní cesty, kde jsme seděli v autě naprosto mimo civilizaci.
Nemusím zmiňovat jak moc jsem se bavila, když jsem viděla ten jeho nejistý pohled, jakoby mě prosil, ať ho nezabiju.
Seděli jsme v autě a náramně se bavili. Jako kdybychom se znali už strašně dlouho. Bylo to nejkrásnější rande, které jsem kdy zažila. Povídali jsme si, smály se a samozřejmě zamilovali..
Osudový den, byl 2. Ledna, kdy jsem u něho byla druhý den a on mi řekl že mě miluje.
Takto jsme začali, jako dva šťastní blázni, co jako by se hledali až se našli.
Robert, si zřejmě myslel, že jsem pouhá, hloupá mladá husička, co mu uvěří, že mu je 27 let.
Trvalo to dlouho, než se Robert měl touhu přiznat, ale přece jenom. Robertův věk, jsem uhádla hned na poprvé, a to 29 let..
Po celý den, našeho čerstvého vztahu, kdy už mi stačil lhát i do očí, mě až do večera neustále "attakoval,, větami či otázkami, zda li jsem si jistá vztahem, zda li mi nevadí jeho věk, zda li mi nevadí tohle a tohle a tohle... Zahrnul mě naprosto nesmyslnými otázkami a do toho přidal vždy nějakou pesimistickou větu, viz- " Stejně jsi mladá a necháš mě po chvilce,, .
Nechápu, jak mi to nemohlo být podezřelé. Jak jsem to mohla přehlédnout či vůbec neřešit.
