Sociální sítě... Přidáváte si lidi, který ani neznáte...Jakoby vám bylo jedno, že vás může někdo z těchto virtuálních přátel ohrozit, jakoby vám nezáleželo na vašem soukromý, jakoby jste zapomněli na to, že vaši přátelé na sociální síti, které ,ačkoliv neznáte, i přes to přidáte do přátel, vás mohou sledovat, najít si vás, ublížit vám..
Bla, bla, bla.. Přednášky ve škole o nebezpečí sociálních sítí... Jak nezáživné, trapné a vlastně úplně zbytečné. Proč by proboha zrovna mě, našel nějaký "*diot", který nebude mít nic lepšího na práci, než zrovna mojí zkázu?
Ano, tak to jsem já. Arogantní, nyní už plnoletá dívka, žijící na vesnici jménem Siah. Od doby, co jsem dovršila 18. věku let, miluju chodit na párty, spolu s mojí nejlepší kamarádkou Nikou, kde nevím jak ona, ale já mám cíl jasný. A to zvednout si sebevědomí lichotkama od opilých kluků, kteří jsou prostě paf z dvouch mladých dívek. Moje sebevědomí nikdy nebylo zdravé, naopak nízké. Snižovala jsem se neustále pod něčí úroveň a byla vlastně jenom "vlezdoprdelka,, co ignorovala pravidla, chtěla být hvězdou a hlavně se chovala, mluvila a dělala všechno tak, aby zapůsobila na lidi, jelikož mám dar od Boha s názvem ,, vím co chceš slyšet, abychom spolu vycházeli".
Díky tomu, že jsem byla druhá nejstarší ze třídy a vlastně i kvůli mé drzosti a rádoby " vtipným hláškam,, jsem se stala leaderem třídy plné holek, které až na pár výjimek naprosto zbožňovali moje drzé, hloupé, věčně usměvavé, - JÁ-!.
Samozřejmě, že se mé vtipy a drzost absolutně nepodílela na mém prospěchu, který byl na to, že jsem slečna, hodně špatný. Učitelé mi neustále opakovali, že kdybych chtěla, mohu mít jedničky, nejhůř trojky, ale to jsem nikdy ani nezkusila, natož tomu věřila, díky základní škole, kde jsem si z neznámého důvodu asi ve čtvrté třídě vsugerovala, že mi matematika, logické myšlení prostě nejde a pak už mi vlastně nešlo nic, za zástěrkou mé negramotnosti, kterou mi postupem času uvěřila a promijela i maminka. Jakožto leader třídy, jsem neměla v hlavě nic jiného, než to, abych vypadala skvěle a to, abych opět zaperlila ve škole.. Můj volný čas, sem trávila s klukama, kteří nebyli nic extra, ale věty o mé kráse a schopnosti, mě prostě táhli víc, než nějaké učení nebo příprava do školy.. Vždycky jsem byla takový blázen, co se v soukromém životě zamiluje prostě ze sekundy na sekundu a strašně všechno řeší. Ve škole, jsem byla prostě pravý Leader třídy, co pro svou pověst a oblíbenost, udělal cokoliv. Všichni moji "přátelé,, mě měli rádi i díky mé upřímné stránce, stránka s názvem Obratná schopnost umět povzbudit člověka, či mu poradit a nebo ho prostě vyslechnout, samozřejmě, že i když se jednalo o naprostou absurditu, hloupost jedince, který se mi svěřoval, vždy jsem ho pochopila a povzbudila, jelikož o tom přátelství přece je, ne ?.
Pod touhle velkou maskou toho Liedra, té sebevědomé slečny, se ale skrýval úplný opak.. Moudré slova, jsem měla asi někde odposlouchané, jelikož jsem vždy před svým problémem, jakéhokoliv stupně závažnosti, vždy utekla a čekala až to za mě vyřeší moje maminka.
Ten sebevědomí leader, byla vlastně jenom malá, dětinská a naivní slečinka, bez kapky sebedůvěry.. Když už jsem se začala zajímat o sebedůvěru, má arogance mi umožnila akorát pilovat vzhled. Co se týkalo vnitřku- a to chování, či nějaká změna kromě make- upu , nepřipadalo v úvahu..
Každou noc, vždy před spaním, jsem si vysnívala staršího muže, který na to ale nebude vypadat, který se o sebe bude starat, který mě úplně vytáhne z téhle vesnické nudy a změní mě.. Ovšem, kdybych tehdy v té posteli věděla, jakou dostanu tam ze zhora lekci, nikdy bych to nedovolila, ať to stojí co to stojí.
