Druhý den, jakoby se nic nestalo, na naopak.
Když jsem se ráno probudila, Robert vedle mě už byl vzhůru a co si dělal na mobilu. Než jsem se stihla protáhnout a probudit se, už mě uklidňoval, že napsal mojí mamce SMS, aby se o mě nebála.
Hned mi spadl kámen ze srdce, ale co si v hlavě mě nutilo mít stále trochu strach, co na to řeknou doma až přijedu a kdy vlastně přijedu ..
Vyhrabali jsme se z postele a šly na oběd do tamní restaurace, kde jsme probírali kdy a v kolik pojedu domů. Má nervozita vzrostla hned po tom, co mi bylo divné, že moje mamka ještě nevolala, nebo alespoň neodešla zprávu. Robert mi na to po zbytek dne odpovídal pouze to, ať to neřeším, že mě odveze v neděli ráno dom a že to je v pohodě, že půjde klidně se mnou a vysvětlí vše ..
