Jak jinak bych mohl nazvat ten den prvního zimního měsíce jednadvacátého než jako den uvědomění. Co jsem do té doby dělal se svým životem a myšlením si vůbec nevybavuji, protože nic takového jako žití jsem neřešil. Ve všem byl jakýsi soulad, i ty špatné zážitky a události do mě občas burácely, ale já? Jako bych ani nevnímal, kým jsem. Zkrátka, žil v náhodě, kde mě zítřek netížil. Vlastně jsem se nepotácel s problémy, naopak jsem začal prosazovat myšlenku toho, že nechápu, jak si ostatní lidé mohou stěžovat na život a problémy, byl jsem fakt idiot.
Ale stárnutím přichází ta zkušenost a rozum a já dostal od života facku, po které jsem se tak tak držel na nohou. Vše bylo rázem jasnější, myslím pohled na určité hodnoty a lidi, zato ale můj život byl ze dne na den zahalen do tmy. Nikoliv do té dětské imaginární tmavě modré oblohy, která byla pro mě vždy nostalgickou vzpomínkou z dětství, ale ta jiná, tmavší, co způsobuje tmu a dějí se zlé věci. O té dětské Vám budu vyprávět jindy, vlastně se tomuto stylu dnes říká vaporwave..
Já v té tmě bloudil dlouho a dodnes z toho nejsem vyléčen. Jsem jako nemocné, ale rozumné dítě z Afriky - vím, že mou nemoc může vyléčit lék, ale na tu nemoc medicína ještě ten lék nevynalezla. Lékem v tomto případě myslím dívenku, která možná již je a možná i někde blízko, jen mi jí osud ještě nedaroval. Avšak dva roky zpět tomu bylo jinak, potkal jsem laicky řečeno "drogu", nikoliv lék. Ono se to celkem krásně spojuje, jelikož když někdo požije drogu a stane se na ní závislý, spadne hodně na dno a topí se v tom, musí použít odvykační léky a bla bla bla.. to je ono! Ten lék, který léčí zbytky po droze. Ze srdce ani z hlavy se mi ta droga už nikdy nedostane ven, navždy už tam bude, avšak jen ty krásné útržky vzpomínek s ní.
Jmenovala se Bára..
ČTEŠ
Vybledlé vzpomínky (FADED MEMORIES)
Short StoryŽivotní příběh a průběh zároveň. Zvláštní zvraty, sentimentální záchvaty štěstí a slz pár. Možná se v tom najdeš, možná si z toho něco vezmeš. Příjemné čtení, cizinče!
