VII. Snow

129 15 0
                                    

Týden trpěl.

Týden se tam neukázala.

Týden sedal na molu sám, hypnotizoval vodní hladinu a plakal.

Pomalu to vzdával, ztrácel naději.

Nikdy si nemyslel, že to bude tak obtížné.

Chtěl ji pouze pomoct, vidět ji, jak se usmívá, ale ona na něj byla tak nepříjemná.

Svým způsobem mu řekla, že ho nenávidí.

Kdyby jen věděla, jak ho to zabolelo.

Kdyby jen věděla, že ji miluje.

A pak, když tam přišel osmý den po incidentu, spatřil, že se vodní hladina díky mrazu proměnila v ledovou plochu.

Přesto se však posadil na molo a modlil se, aby se alespoň dnes ukázala.

A ono se to opravdu stalo.

Po hodině se vedle něj posadila a udělala něco nečekaného.

Pousmála se.

Zahřálo ho to u srdce, tak moc.

Z nebe se snášely sněhové vločky a za chvíli už oba ve svých vlasech měli právě ty sněhové vločky.

Odfrkla si a potřásla hlavou.

"Nesnáším sníh."

Dnes promluvila jako první ona.

"Přesto si přišla, proč?"

Zeptal se a podíval se na ni.

Začala něco hledat v kapse svého kabátu.

"Chtěla jsem ti dát tohle, a uvědomila jsem si, že ty nejsi ta osoba, kterou nesnáším. Ty jsi jiný než ostatní, kteří mi stále s potěšením ubližují."

Řekla a do ruky mu dala jeden předmět.

Bylo to krásné.

Rozbité kousky zrcadla spojené do tvaru srdce.

"Jak to myslíš, ubližují?"

Zeptal se zvědavě a chtěl znát odpověď.

"Někdy jindy"

Řekla a utekla od něj pryč, asi se chtěla zbavit toho sněhu.

On tam pouze nadále seděl a zmateně, ale s úsměvem, se díval na předmět v jeho ruce.

Different girl ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat