Different girl ✔

XIII. Christmas present (bear)

Byl prosinec, 24. a oni tam znovu seděli, drželi se za ruku a povídali si o sebemenších blbostech, které je napadly.

Od pusy jim šla pára, jelikož bylo venku velmi chladno, ale to jim bylo jedno. 

Byli šťastní, protože byli spolu.

"Netušil jsem že tu budeš i o Vánocích." řekl a ona se na něj podívala.

"Jsem." odpověděla mu a rychle sklonila hlavu.

V jejich očích byly vidět ty slzy, které nechtěl vidět.

"Proč?" Zeptal se a ona mu znovu pohlédla do tváře.

"Nemám s kým být na Vánoce doma, proto jsem raději tady, s tebou."  odpověděla a upevnila stisk na jeho ruce.

"Tady je mi nejlépe."  Ujistil ji a svým palcem setřel slzu, která ji tekla po tváři.

"Mně také."  odsouhlasila a pousmála se na něj.

"A jelikož  jsou Vánoce, mám pro tebe další dárek." mrkl na ni a na chvíli odběhl.

"Já pro tebe ale nic nemám."  posmutněla když ho spatřila jak jejím směrem nesl velkou krabici zabalenou do vánočního balícího papíru.

"Pro mě je nejkrásnější dárek tvůj úsměv."  zašeptal a ona se zaculila.

"Otevírej." posunul dárek před ní a s jiskřičkami v očích sledoval, jak se k němu vrhá a rozdělává ho.

Otevřela ho a spatřila bílého, hebkého, plyšového a velkého medvěda.

"Ten je krásný." řekla a nadšeně ho popadla.

Strčila k němu hlavu a ihned v nose ucítila tu známou vůni.

Voněl přesně jako on.

"To máš aby si měla koho v noci objímat, když tam nebudu já." rozesmál se když medvěda položila na krabici a vtáhla ho do objetí.

"Děkuju." zašeptala mu do ucha a nikdy ho z objetí nehodlala pustit.

Byla šťastná, nebo se tak alespoň cítila.

Ale jen když byla s ním.

Začínala k němu snad něco cítit?

To bylo jeho nejtajnejší přání.