Different girl ✔

XI. Doggy

"Měla si někdy nějakého domácího mazlíčka?" zeptal se jí když se posadili zpět na molo. 

"Ne nikdy jsem nic takového neměla." odpověděla a povzdechla si. 

"Proč?" optal se zvědavě a ona se  mu zadívala do očí. 

"Zaprvé, mí rodiče na to neměli peníze, zadruhé nesnáším zvířata se srstí." řekla a prohrábla si vlasy plné sněhových vloček. 

"Proč je nesnášíš?" chytil její ruku do své. 

Oba ucítili, jak jimi znovu něco magického projelo. 

"Ukážu ti to ano?" zeptala se ho pro změnu ona a on přikývl. 

Svou dlaň vymanila z té jeho a stoupla si. 

Vyhrnula si triko a tím pádem mu dala možnost aby spatřil obrovskou jizvu, která se jí táhla od pravé kyčle k pupíku. 

"Panebože" šeptl , ona si triko stáhla a pouze se mlčky posadila vedle něj. 

"To ale není důvod k tomu, aby si je nesnášela, každý pes není stejný." uklidnil ji a ona pokrčila rameny. 

Najednou za sebou uslyšeli vzdálený štěkot psa, který se postupně přibližoval. 

"Schovej mě, prosím." prosila ho a on jen zakroutil nesouhlasně hlavou. 

"Bojím se psů." řekla a on ji popadl za ruku. 

"Neboj se, jsem tu s tebou a ten pejsek je tvůj, koupil jsem ti ho." odpověděl ji a lehce se na ni usmál. 

"Zbláznil si se!?" vysoukala se mu ze sevření. 

"Ne, prosím, postav se k tomu čelem, jsem tu s tebou" ujistil ji znovu a jí se ruce roztřásly ještě více, protože spatřila psa, který běžel za nimi. 

"Zůstane u mě, ale budeme ho spolu venčit." řekl a znovu si ji přitáhl do objetí. 

Ikdyž se bála, přijala to a tak se její strach zlomil. 

Měnil ji. 

K lepšímu. 

Začínala se mít ráda.