Swallow's Grave (Solangelo AU)

Kapitola Čtvrtá

"Nico?"

Will vykřikl. Spadl na zem a začal se rozhlížet kolem sebe. Byl tam sám. Byl si jist, že ještě před chvílí tam Nico byl. Cítil, jak mu chlad z dlažby prolézá skrz prsty do zbytku těla. Volal znovu a znovu.

Lester přiběhl do koupelny, která byla v patře a chytl Willa kolem ramen. Něco mu říkal. Třásl s ním. Will ho nevnímal.

"Nico! Kde jsi! Proč!"

"Wille!" Lester svého syna objal, "není tu! Wille, Nico odešel."

Mladík se ještě chvíli zmítal a ječel. Jeho otec mu jen opakoval pořád ta samá slova: "Není tu." Will se po chvíli uklidnil, jen co si uvědomil jejich význam. Pak už tam jen  s Lestrem seděl a díval se do prázdna. Jakoby čekal, že se něco stane.

Lester svého syna držel křečovitě a stále mu šeptal do ucha, že vše bude v pořádku a že se nemusí bát. Zvedl Willa za ruku a odvedl ho do jeho pokoje.

Will se nevzpouzel. To ale neznamená, že sám šel. Nechal se táhnout a nevnímal, co se kolem děje.
Lester ho odvedl do jeho pokoje a nechal ho tam samotného, ač nerad.

"Počkej, zlato, přinesu to čaj." zakřičel, když opouštěl místnost.

Will, který byl usazen na postel, se na ní svalil.

[Je to jen zlý sen... Nico si odskočil.... No vidíš, chodí vůbec duchové na záchod? Jestli jo, tak je to vtipné...]

{Ty debile. Jistě že ne. Prostě ti není. Odešel. Stejně je mrtvý.}  vzadu v jeho hlavě mu nějaký hlas odpověděl.

[Nn. To by neudělal. Slíbil, že se mnou už zůstane. Že už mě neopustí...]  Will se celou svou vůlí držel, aby neupustil od té myšlenky. Aby nezačal přemýšlet negativně.

{ Vážně? Podívej se kolem. Vidíš ho tu někde? Ne. Není tu} 

[Vždyť říkám, že se vrátí....] Will se na posteli převalil na břicho. Zakryl si oči rukama a odevzdaně vzdychl...

{ Hele... Co když tu nikdy nebyl?}  Do Willovi hlavy se ta myšlenka přikradla jako noční můra. Potichu se připlazila někde ze zadu jeho mysli. Potichu a pomalu. Jako had chystající se skousnout.

Převalil se na posteli na záda a vykřikl. Vyjekl. Nesnesl to pomyšlení, že se mu to jenom zdálo.

Nevěřil tomu.

Lester vyběhl po schodech, jen co jeho křik uslyšel.

"Wille! Wille! Co se děje?" Sedl si vedle něj na postel a objal ho. "Zlato! Bude to v pořádku. Jsem tu s tebou." Lester čekal, než Will přestal brečet.

~

"Tati... Promiň. Trochu mě to přemohlo." Will, teď už s čajem co mu Lester uvařil, už spořádaně seděl na posteli. Vedle něj ležela krabička s kapesníčky a vedle ní hromádka již použitých.

"To je v pořádku Wille... Víš, když tvoje matka umřela, nebyl jsem na tom o moc lépe. Proto doufám, že ti můžu nějak pomoci."

"Děkuji tati, ale... Já nevím... Nevím jak bys mi mohl pomoct... Já... Nějak to zvládnu sám."

Lester se na svého syna usmál. Odešel a nechal ho v pokoji samotného.

Will zavřel oči a vzdychl. Přemýšlel, jak špatně na tom musí být, když už o Nicovi i halucinuje.

Hej... Musím přiznat, že tahle kapitola je nejspíše top-tier shit quality. A víte proč?

PROTOŽE NĚJAKEJ IDIOT SI UHNAL CHŘIPKU! PROTO!!

*ehm* Jsem si ale plně vědoma toho, že jsem dlouho nepřidala novou kapitolu a tak tady to je. Je opravdu krátká a tak vám slibuji že příští bude delší.

Jinak, jestli chcete vědět víc o mojí update schedule (nebo o celkově mých pracích) vědět více, doporučuji navštívit můj (a @Dariwaria) blog, kuvlin.blogspot.cz - Najdete tam mé zbytečné myšlenky, užitečné odkazy atd, atd.... 

Mno... Užijte si to