Swallow's Grave (Solangelo AU)

Kapitola Třetí

Když se Will ráno probudil, před očima mu jemné paprsky slunce rýsovaly Nica, který se na něj zubil jak potrefený.

"Dobré ráno, vaše výsosti! Doufám, že jsme se vyspali dorůžova."

"Ano, ano. Tak. Doufám, že jste nám již připravil róby. Neradi bychom nastydli." Will se rozhodl spolupracovat a 'rozhořčeně' se na Nica díval, než oba propukli v hurónský smích.

Po chvíli promluvil Nico: "Vaše výsosti. Jak jsem plánoval vám róby připravit, došel jsem k závěru, že nejsem schopen se ničeho dotknout."

"To myslíš vážně?" Will se na posteli posadil a tázavě se na něj podíval.

"Jo. Tedy... " Nico trochu klesl, takže se teď vznášel pod Willovou úrovní. Pomalu se vzduchem posouval směrem k němu. To znamenalo, že proplul přímo postelí a pokračoval dál, dokud nenarazil na Willa. "Ničeho kromě tebe."

"Ugh!" S vzdychem se Will znovu svalil. Stáhl přitom Nica s sebou a položil si jeho hlavu na hruď. "Dnes ještě nemám jít do školy. Možná to bude znít divně, ale co kdybychom, já nevím, zjistili, co všechno můžeš a nemůžeš, a jak vůbec to tvoje nové tělo funguje?"

"Můžeme..."

~

Lester Solace stál v kuchyni a připravoval snídani. Měli najatý personel na věci jako uklízení ale jídlo rád připravoval sám.

Jednoduše řečeno, byli bohatí. Lester Solace, Willův otec, pracoval jako umělecký kritika a dost slušně mu to vydělával. Willova matka, Naomi, umřela při porodu, takže neměl sourozence.

Lester si nemohl pomoct ale cítit neuvěřitelnou lítost pro toho kluka. Věděl, jak se cítil on, když Naomi umřela a nechtěl, aby se jeho syn cítil stejně.

Když se to stalo mu, potopil se v depresi a nevycházel z domu. Najal si pro malého Willa chůvu, ale chudák žena se starala i o něj. Věděl, že co teď Will potřebuje je pevný režim, rutina a návrat do každodenního života, aby si uvědomil, že je konec, a že se přes to musí přenést.

"Williame! Byl bys tak laskav a šel dolů na snídani? Už je po desáté hodině. Vím, že nejdeš do školy, ale celý den spát nebudeš!" Dal si záležet, aby to znělo co nejpřísněji.

K jeho překvapení už ale Will šel dolů. Sbíhal schody po dvou, když mu odpovídal: "Ano, ano, tati. Už jdu."

Lester pozvedl obočí nad tím, jak v pořádku se zdál.

"Tati? Zítra už bych asi šel do školy. Mám maturovat a všechno.... Rád bych se soustředil na to."

Lester tohle nečekal. Will se zdál, že se přes vše přenesl a že s ním nic nebylo.

"Wille... Jsi v pořádku?"

"Ano, tati, držím se." Will se na něj usmál, trochu bolestivě. Lester si i všiml, že jeho pohled stále odbíhal k něčemu daleko za ním.

"Dobře. A teď snídaně... "

~

Ten den toho ještě zkusili spoustu. Zjistili, že Will může jako jediný Nica vidět a taky je jedinou věcí (věcí? Člověkem?), na kterou může sáhnout. 

Zjistili, že Apollo, Willova agama límcová, si Nica nevšímá, dokud na ni vyloženě nezavolá. I tak se zdá, že má problém určit, kde přesně se nachází. Asi jsou zvířata na tyhle věci citlivější.

Zjistili, že Nico může některé věci měnit silou vůle. Například své oblečení. Když se hodně soustředil, jeho černé tričko s lebkou, ve kterém umřel, se změnilo na šedé s hodně malými lebkami. (Will si nemohl odpustit znovu se vysmát jeho stylu.)

Také mohl procházet zdmi. Zjistil, že může myslí odemykat zámky a zjistil že nemůže číst myšlenky.

Bylo pozdě odpoledne a Will zrovna napouštěl vanu, aby zjistil, jestli Nico může dýchat pod vodou.

"Ale stejně jsem rád, že jsi mě tu nenechal samotného. Promiň, jestli to zní sobecky, ale... " Will byl rád, že je otočen zády, jinak by Nico viděl, jak se červená.

"Hm..." chladná odpověď.

Will se otočil aby se ujistit, co s Nicem je. Ale...

Nico už tam nebyl.