Swallow's Grave (Solangelo AU)

Kapitola Šestá

Horká voda stékala po tvářích mladého Solace, štípala ho v koutcích oka, jak pod proudem zaklonil hlavu. V ozářené koupelně si připadal sám. V uvolnění pootevřel oči a překvapením vyjekl, když se mu teplá voda ze sprchy do oka kápla.

Sklonil se a rukama si přikryl tvář. Vydechl. Stál tam takhle asi deset sekund. V tichu. Nechal vodu padat na svou šíji a záda. Nechal ji stékat, kapat na zem. Cítil, jak teče po zádech dolů ke kříži a stéká po bocích. Ucítil, jak se jednotlivé kapky proplétají mezi jeho vystupujícími obratli.

To je pravda.. Co Nico... umřel... Shodil jsem....

Odkryl si obličej a pootevřel oči. Párkrát zamrkal a snažil se z nich dostat ten štípavý pocit a jemně podráždění způsobené horkou vodou. Když v tom- periferně zahlédl pohyb. Ruka. Obrys ruky na skle sprchového koutu. Napřímil se. Ale příliš rychle. Se svým pokusem se narovnat, podklouzla mu noha a tvrdě dopadl na vlhkou zem.

Otočil se směrem ke sklu, ale vlhké vlasy připláclé k obličeji se mu najednou dostaly do výhledu. Rychle je odhrnul.

Nic. Samozřejmě. Will unaveně vzdychl.

Vstal, opatrně aby mu znovu nepodjely nohy, a vypnul vodu. Vyšel z sprchového koutu a z blízké poličky si vzal čisté bílý ručník. Hodil si ho přes hlavu a začal si s ním sušit vlasy. Podíval se na Nica, co seděl na vaně, stejně jako před Willovou sprchou.

"To byla tvoje ruka."

Nico potichu kývl a zamrkal. Vstal/vznesl se a zamířil směrem k Willovi.

"Ne. To co jsem řekl pořád platí. Nechoď ke mně ani o krok blíž." Will natáhl ruku před sebe a ručník mu spadl z hlavy. "Nebo nelítej. Nebo cokoliv to děláš."

Zvedl ručník že země a pokračoval v sušení vlasů.

"Ale Wille! Včera jsme-"

"Ticho" rozkřikl se Will. "Ticho... Ano?"

Nebudu si tady povídat s halucinací...

Hodil přes sebe dlouhé bílé triko. Odešel z koupelny a zavřel za sebou dveře. Nico jimi proletěl jako nic a následoval Willa do jeho pokoje. Will kráčel vzpřímeně, pěsti zatnuté, a odolávat pokušení se otočit a ohlédnout se. Jemný chlad doléhající na jeho zátylek mu ale jasně říkal, že za ním Nico opravdu jde.

Došel do své ložnice a znovu zapnul světla. Cítil, jak do něj zezadu něco narazilo. Studený a ostrý pocit. Jako kdyby se mu do zad něco zabodlo.

"Promiň, Wille..." uslyšel zezadu potichu. Rozhodl se to ignorovat

Znovu otevřel svůj notebook a v podstatě práskl do tlačítek aby jej probudil z režimu spánku. Počítač jemně zahučel, jak se rozjel procesor a obrazovka se rozsvítila. Vykoukla na něj stránka z dřívějška až ho to samotného překvapilo. Trochu na to ve sprše zapomněl. Na uchu ho něco polechtalo.

"Ty si myslíš, že jsem halucinace?"

Ignoruj to.

"Ty si myslíš, že tu nejsem?"

Neodpovídej!

"Wille!"

Nic tam není!

"Mluv se mnou..." Will mohl slyšet, že v hlase jeho představy zněl neuvěřitelný stesk. Možná i pláč. Zavřel ale prohlížeč a nechal počítač vypnout.

Když se otočil, mohl se opravdu podíval Nicovi do očí. A opravdu viděl, že duch brečí. Chvíli se mu díval do očí. Sekundu. Dvě. Pět. Nico mu beze slova pohled oplácel. Vznášel se nehybně, s pokřiveným obličejem nechával slzy padat samy. Will poté pohled odvrátil. Zhasnul a šel si lehnout. Nico zůstal bez pohnutí.

~

Nic. V noci bylo ticho. Jakoby se nic nehýbalo. Jakoby se nic nedělo. Jemná světla z venku, jakoby najednou byla nepovšimnutelná. Apollo spal pod jedním z falešných kusů dřeva bez pohnutí.

Nico se vznášel nad postelí a pozoroval Willa. Přemýšlel. O hodně věcech. Převalil a překuli se ve vzduchu na záda a hlavou dolů natáhl ruku směrem ke tváři spícího kluka. Konečkem prstu se ho dotkl, těsně pod lícní kostí, a usmál se.

"Wille..." zašeptal tiše a mrkl. Zahihňal se a znovu se ve vzduch otočil. Vzal Willovu hlavu do dlaní a přiložil svůj nos na jeho.

Will se převalil, až to Nica polekalo. Přetočil se na bok a stáhl se, objímaje pevně přikrývku. Nico také přeplul na bok postele, aby se mu viděl do obličeje.

"mmmhmhm..." Will začal něco drmolit ve spánku. Nešlo mu ale rozumět. Nico se přisunul blíže a nastavil ucho. 

"hmhmhmhm...Nico......." 

Duch se pro sebe zahihňal.

Ano, Raven, mluvení ze spánku. Jak originální. 

 Občas jdu a vzpomenu si, že tohle mělo mít jen asi 5 kapitol a že jsem se chtěla zaměřit na děj a nezačínat s žádnými pocity, a upřímně se zasměji.  

A protože nemám žádného studu, chtěla bych všem doporučit novou HP fanfikci mé drahé přítelkyně Dariwaria, Feral Heart (kde já, se svým pravopisem, dělám korektora lol). Můžu vám říct, že se máte na co těšit protože to má hodně promyšlené a dlouho se na to připravovala!