Láska nebo nenávist? (ShadEllie) /PŘEPISUJI/

Kapitola 3. Zachránce

Počkala jsem na holky až přijedou.,,Co vám tak dlouho trvalo''?! řekla jsem pobaveně a zároveň znuzeně.,,No Sun to vzala "zkratkou"'' řekla Luna a vražedně se podívala na Sun,Sun se jen milounce usmála. Luna najednou zavelela, ,,Rozdělíme se,Emmo ty se postaráš o kamery,Sun ty omrkneš ten přístroj, Ellie a ty půjdeš vypnout lasery. Je tu poblíž les ,tak se v případu nouze schovejte tam''. 

Jemně jsem přikývla a vydala se do obrovské budovy, která byla nedaleko křoví, kde jsme měli schované  naše motorky. Po vstupu do budovy jsem si musela dát obrovský pozor na lasery, které nebyli vidět. Použila jsem bílý prášek, který vypadal jak koks na jejich odhalení. Bylo jich tam opravdu hodně.

,,Hmm, kde by ten vypínač  mohl být ''řekla jsem si pro sebe. Nakonec jsem se rozhodla sledovat již odhalené lasery a doufat že ten vypínač najdu.Ladně jsem podlezla pod laserama  a rozhlížela se po vypínači.,,Aaaa, tady to je'' řekla jsem  potichu a přetrhala kabel, které držel lasery při životě. 

Zničeho nic začal houkat alarm. Uvědomila jsem si, že jsem přerušila jeden laser, který prášek neodhalil. Najednou se na mě namířily kulomety, kterých jsem si doposud ani nevšimla. ,,Do prdel''! Vyjekla jsem. Kulomety na mě začaly střílet a já se jen tak tak vyhýbala letícím střelám. Vyhnout se  všem střelám bylo téměř nemožné. Jednou sem udělala špatný pohyb a schytala jsem to do ramene. Z té vší bolesti mi vytryskly slzy. Aby toho ještě nebylo málo, začala se spouštět autodestrukce a všechny únikové východy se začali zavírat. Rychle jsem vytáhla z batůžku vysílačku a zkoušela kontaktovat holky. Bohužel, ani jedna mi neodpověděla. 

Těsně jsem proklouzla pod zavírajícími se dveřmi a utíkala se schovat do lesa. Utíkala jsem lesem a poslouchala střelbu jak pomalu, ale jistě tichne.Zastavila jsem u jednoho stromu a musela se o něj opřít. Ztratila jsem hodně krve. Najednou se ozval obrovský výbuch a tlaková vlna mě smetla na zem. Pomalu jsem se postavila a podívala jsem se směrem na hořící základnu, která už rozhodně nevypadala jako základna, ale jako hromádka sutin.

Najednou se něco šustlo v křoví.Okamžitě jsem napjala ouška a snažila se vyhledat z jakého křoví šustění přichází. Nečekaně vyšla ze křoví ženská postava s tyrkysovýma očima a tmavě fialově zbarvenou srstí. Oči jí sjeli přímo na mě. Instinkty mi radili uteč! Uteč! Uteč! Zabije tě! Neváhala jsem ani na sekundu a začala z posledních sil bezhlavě utíkat.Utíkala jsem přes různé křoví, aniž bych viděla kam běžím. Najednou jsem pod nohama necítila žádnou zem. Věděla jsem že padám z útesu, ale neměla jsem sílu vydat ani jediného hlásku. Prostě jsem se  smířila se svou smrtí. Ale náhle jsem ucítila něčí náruč.Neměla jsem sílu se hýbat, tak jsem aspoň pootevřela oči a podívala se do rudých očí mého zachránce.

Fakt se omlouvám za chyby :/ ale doufám že se aspoň trochu líbí :)