Začala jsem zrychleně dýchat. Srdce mi málem vyskočilo z hrudi. Měla jsem strašně velký strach. Najednou jsem ucítila něčí dech na svém krku. Někdo byl za mnou.
Pomalu jsem se otočila, ale nikdo tam nebyl. Jen hýbající se větvička. Začalo sněžit a pořádně mrznout. Zvedla jsem se z lavičky a šla dopředu. Koukala jsem před sebe, protože jsem se bála. Nebyl to dobrý nápad. Před sebou vidím bílý stín, který je přivázaný za krk k větvi vysokého stromu.
Ztuhla mi krev v žilách. Nemohla jsem se ani pohnout. Najednou to šlo! Rozběhla jsem se vpravo všemi silami. Proběhnu bránou do města a zůstanu stát. Rozhlížím se okolo sebe a nemůžu uvěřit vlastním očím.
ČTEŠ
Sama s duchy
Siêu nhiên14-tiletá Zuzka se moc ráda po nocích potuluje sama, co když to ale tentokrát nebude pouhá procházka lesem. Co když potká duchy?!
