HERO For A Short Time - Monsta X

-1-

I.M

"Terminál 1 : za 5 minut odlétá letadlo 787-9 do Korei" sakra nestíhám!. "Tak ahoj mami, tati ... Dávejte na sebe pozor! Rád jsem vás viděl" loučil jsem se s rodiči, naposledy je obejmul. Popadl kufr a rychlým tempem vyrazil na cestu do letadla. "Dobrý den, vaši letenku prosím" řekla letuška. "Dobrý den" odpověděl jsem a podal letenku. Po chvilce mi vrátila letenku zpět a já už mířil tunelem do letadla. Našel jsem svoje místo a usadil se. "Prosím připoutejte se a vypněte své mobilní telefony ,přejeme příjemný let" hlásila letuška. To bude dlouhá cesta, vůbec nechápu proč si moji rodiče vybrali místo jako je Amerika, je to na druhém konci světa. Vzdychl jsem , dal si sluchátka do uší a opřel se do sedačky. Díval jsem se z okna a přemýšlel o tom jestli budu mít ještě nějaký štěstí , nějakou radost ze života?!?. Měl jsem z toho divný pocit že jdu domů a budu zase sám. Tak moc jsem přemýšlel že jsem z toho usnul. Probouzel jsem se s pocitem že už jsme v Korei chtěl jsem zjistit jak dlouho bude trvat let vzal jsem mobil a podíval se "Ještě deset hodin?" zaklel jsem , připadal jsem si jako by se zastavil čas vstal jsem a šel se opláchnout na toaletu, podíval jsem se do zrcadla a trochu se upravil vzápětí jsem se vrátil zpět na mé místo, cestou jsem požádal letušku o kafe.

O 10 hodin později

"Konečně doma!!" oddychl jsem si.Byla to dlouhá cesta. Došel jsem si pro kufr a šel ven. Spěchal jsem a chtěl zastavit Taxíka , nevnímal jsem okolí. Nevšiml jsem si jedoucího auta , nestačil jsem zaregistrovat co se stalo a najednou mě chytil někdo ze zadu a já ležel na zemi. Někdo mi zachránil život. "Jsi v pořádku?" zeptal se mě člověk který ho neznám. Byl jsem v šoku, nemohl jsem odpovědět , přikývl jsem. Podal mi ruku pomohl mi vstát když si byl jistý že jsem v pořádku, mrkl na mě a já ztuhl , beze slov odešel. Srdce mi bušilo moc rychle , měl jsem pocit jako by mi mělo vyskočit z hrudi. Oprášil jsem si kalhoty, popadl kufr a nasedl do Taxíka a jel domů.

Líza&Kristen