Začalo mě znervózňovat slunce svítící mi do očí. Otevřel jsem oči a probudil jsem se. Porozhlédl jsem se po svém pokoji a vzpomněl si co se včera stalo, srdce se mi převrátilo. Měl jsem před očima toho neznámého krásného kluka, který mě zachránil. Úplně jsem zapomněl mu poděkovat, musím ho ještě vidět. Vyskočil jsem z postele a namířil si to do koupelny. Vysprchoval jsem se ,oblékl se a šel do kuchyně něco si připravit k jídlu. Když už jsem dojedl , vyrazil jsem hledat toho kluka. "Kde bych ho tak mohl najít?!?" řekl jsem si. Hledal jsem všude, prošel sem snad celý město měl jsem pocit že ho potřebuji vidět , ale jakoby někam zmizel. Už se stmívalo a má naděje se ztrácela byl jsem zoufalý."Sakra, co to dělám?!??" zastavil jsem se a ptal jsem se sám sebe. Vůně kávy mě přitáhla do kavárny, na chvíli jsem si poseděl a dál kávu."Děkuji, na shledanou" odcházel jsem z kavárny. Už byla tma , vyrazil jsem domů.
Doma
Ležel jsem a nemohl jsem přestat na něho myslet. Nikdy předtím jsem se takhle necítil, je to poprvé. Jako bych začal znovu žít. Pustil jsem si Televizi , když v tom mi někdo volal... Podíval jsem se a byla to máma, zvedl jsem to. "Ahoj , jsi v pořádku?". -"Ahoj mami , ano jsem". -"Proč si mi nezavolal?". "Promiň" úplně jsem zapomněl. "A co děláš?". -"Ale nic, byl jsem venku se projít a teď koukám na televizi, a co vy?". -"Otec je v práci a já byla nakoupit , teď budu vařit". -"Dobře já půjdu za chvíli spát" . -"Zavolej nám až budeš mít čas, zatím pá máme tě rádi". -"Mějte se hezky a pozdravuj otce, taky vás mám rád" zavěsil jsem, Měl jsem puštěnou televizi, ale byl jsem myšlenkami jinde a najednou usnul.
ČTEŠ
HERO For A Short Time - Monsta X
FanficŽivot není pohádka. Život je boj. Život ti dá tolik ran že přestaneš věřit. NEVZDÁVEJ TO! Život vypadá někdy černě ale ne s člověkem kterým je světlem tvého stínu. •Ve chvíli kdy to nejméně čekáš se stane něco na co si nikdy nebyl připravený•
