HERO For A Short Time - Monsta X

-3-

"Ucítil jsem jak mě někdo chytil ze zadu , otočil jsem se a tam stál ten kluk a přibližoval se ke mě, srdce se mi rozbušilo. Koukl jsem se do jeho krásných očích a všiml si jeho úsměvu. Přitáhl si mě k sobě blíž , zavřel jsem oči a ucítil jeho sladké rty na těch mých. " Otevřel jsem oči , probudil jsem se ve své posteli. Byl jsem v šoku, nemohl jsem se vzpamatovat. Bylo to tak reálné. Položil jsem ruku na svou hruď a cítil jak mi rychle bije srdce, byl jsem zpocený. Vstal jsem a šel do koupelny opláchnout si obličej studenou vodou. Byl jsem zmatený. Otevřel jsem na sebe okno, nemohl jsem dýchat. Jen tak jsem stál u okna a přemýšlel, moje touha ho najít mě nepřešla. Naopak teď to chci ještě víc. Dokola se mi promítal jeho dokonalý obličej, a jeho dolíčky když se usměje a ty roztomilý oči. Prsty jsem se dotýkal svých rtů a přemýšlel o tom polibku v mém snu. Chtěl bych to zažít doopravdy. Chtěl jsem na to nějak zapomenout oblíkl jsem se a šel ven, dal jsem si do uších sluchátka a zaběhal si ale nezabíralo to pořád jsem ho viděl, byl jsem myšlenkami jinde a nedával jsem pozor zakopl jsem chtěl jsem vstát ale nešlo to mé tělo mě neposlouchalo,bodlo mě u srdce zhluboka jsem se nadechl , vydechl a vstal. Dal jsem ruku v pěst a šel domů. Když jsem došel domů šel jsem se vysprchovat. Po sprše jsem se oblékl a vyrazil do mé oblíbené kavárny, objednal jsem si kávu a sedl si ke stolu "Tady máte kávu" - "Děkuji" řekl jsem číšnici. Koukl jsem se z okna silně se rozpršelo z mého myšlení mě přerušil hlasitý zvuk zvonku dveře se prudce otevřely chtěl jsem zjistit kdo to je ale byl zahalený a měl na sobě černý oblečení chvíli jsem ho pozoroval byl jsem zvědavý když najednou se odhalil, sundal si roušku a já mu konečně viděl do tváře zarazil jsem dech byl to ten kluk kterého hledám nemohl jsem tomu uvěřit konečně jsem ho spatřil byl jsem šťastný a zároveň sem měl strach srdce se mi opět rychle rozbušilo potily se mi ruce chtěl jsem ho oslovit neměl jsem odvahu.Svůj pohled namířil na mě čekal jsem co se bude dít nejdřív se na mě zmateně díval ale potom se usmál a šel směrem ke mě zpozornil jsem nepřestal jsem ho sledovat zatajil se mi dech "Ahoj můžu si přisednout" "A-ahoj" přikývl jsem na souhlas. Sedl si "Chci ti poděkovat za to že si mě zachránil" roztomile se usmál "Jinak já jsem Jooheon" rozzářily se mi oči , konečně znám jeho jméno "Já jsem I.M" dořekl jsem to a přišla číšnice s kávou "Děkuji" řekl Jooheon. Nemohl jsem z něho spustit oči po chvilce jsem se koukl z okna už přestávalo pršet, znovu jsem zamířil pohled na Jooheona, byl přátelský a milý, pořád se na mě usmíval a mě se to víc a víc líbilo. Když v tom zazvonil mobil, Jooheon to zvedl. "Ano?.. Dobře už jdu" zvedl jsem jedno obočí a koukal na Jooheona. "Promiň musím jít" řekl a odešel. Chvíli jsem přemýšlel co mohlo být tak důležité že odešel? Ale o nedlouho jsem se taky zvedl a vyrazil domů. Po cestě domů jsem se usmíval jako blázen. "Co to se mnou je? Vzpamatuj se!!" dal jsem si facku. "Zachránil mi život , nic víc. Tak se uklidni!!" Nadával jsem si. "Co se to se mnou děje?" Nechápal jsem. Splašil jsem svoje myšlenky a pokračoval v cestě. Nepoznával jsem se.