Přišel jsem domů , sedl si do kuchyně v hlavě plno myšlenek a poslouchal to ticho. Začínal jsem být nervózní. "Už mám toho dost, nebaví mě to" řekl jsem zoufale. Něco mě napadlo , otevřel jsem notebook a začal jsem si hledat práci. Po dvou hodinách hledání jsem nic nenašel. Napadlo mě že se půjdu podívat do města a poptat se, ale už byl večer tak jsem to nechal na zítra byl jsem unavený. Po dnešku jsem byl moc vyčerpaný vzal jsem si mobila a šel si lehnout popadl jsem sluchátka dal do uších pustil hudbu ani nevím jak a usnul.
Ráno
Vstal jsem jako každý ráno s myšlenkou jestli mě má někdo rád s pocitem zbytečnosti se zvedl s postele a šel si uvařit káfe , postavil jsem si vodu na kávu popadl hrníček když v tom se mi zablesklo před očima vzpomněl jsem si na včerejší den byl jsem s toho vedle a mé tělo sláblo přitom sem zapomněl že v ruce držím hrníček spadl mi z ruky a roztříštil se s pádu hrníčku jsem byl znovu při smyslech vyvedlo mě to z míry , přemýšlel jsem zda to byl sen a nebo skutečnost pokoušel jsem se uklidit tu rozbitou skleničku když v tom se mi zamotala hlava musel jsem si na chvíli sednout "Já se zamiloval?" ptal jsem se zmateně sám sebe,"Né to nemůže být pravda" nalhával jsem si byl jsem ponořený do svých myšlenek a pořád myslel na Jooheona, "Cože Jooheon" já už znám jeho jméno? Úplně jsem zapomněl. Chtěl jsem své myšlenky zahnat pryč vstal jsem a šel uklidit tu rozbitou skleničku hodil jsem ty střepy do koše na zpáteční cestu do kuchyně jsem šlápl na střep "Áá-uu" zařval jsem po celým bytě, "Co mě se ještě dnes nestane?" řekl jsem naštvaně sedl jsem si a podíval se na to nebylo to až tak zlé ošetřil jsem si nohu, začínal jsem být víc naštvaný dostal jsem nápad šel jsem se převlíct a vyrazil ven. Má cesta skončila v hospodě "Co si dáte?" zeptal se mě barman bez nálady jsem odpověděl "Pivo" pokračovalo to dál a pak jsem začal i s tvrdým, chtěl jsem zapít tu bolest a chtěl na všechno zapomenout. Točila se mi hlava bylo mi horko potil jsem se. Požádal jsem barmana aby mi ještě nalil ale on odmítal "Už by jste mohl přestat pít" ty to slova mě naštvaly, když mi ji nechtěl dát tak jsem začal řvát "Dáš mi tu flašku?" začal jsem křičet po celý hospodě rval jsem se s barmanem o flašku "Pane prosím vás uklidněte se" - "Já se nechci uklidnit dejte sem tu flašku neříkejte mi co mám dělat!" dohadoval jsem se s barmanem když v tom najednou jsem ucítil jak mě někdo ze zadu pevně stisknul chtěl jsem se bránit ale neměl jsem sílu nadával jsem "Pusť mě ještě jsem nedopil!!" mával jsem rukama kolem sebe, dotáhl mě až ven chtěl jsem se podívat kdo to je ale matně jsem na něj viděl, pevně mě držel za obě ruce naklonil jsem se a začal zvracet přestával jsem vnímat.
ČTEŠ
HERO For A Short Time - Monsta X
FanficŽivot není pohádka. Život je boj. Život ti dá tolik ran že přestaneš věřit. NEVZDÁVEJ TO! Život vypadá někdy černě ale ne s člověkem kterým je světlem tvého stínu. •Ve chvíli kdy to nejméně čekáš se stane něco na co si nikdy nebyl připravený•
