4. kapitola-Jako dřív

91 1 0
                                    

Melanie
James odešel od oběda. To mě překvapilo. James by jen tak nikdy neodešel od oběda. Jídlo, famfrpál a hudbu mu nikdo nesměl krást.

Všichni jsme se na sebe zmateně dívali. Dan chtěl jít za Jamesem,ale teta Ginny ho zastavila.

Po obědě jsme šli s holkama do pokoje, každá jsme si sedli na svou postel a Kat se zeptala :,, Takže vy spolu s Jamesem něco máte?" Řekla a pokračovala:,, Tak proto jste byli tak vykolejení, že by nás měla Hermiona kontrolovat! Už je mi to jasný nechtěli jste, aby když vás načape to řekla Ginny...,že?

,, Ne...Nemáme... O čem to mluvíš?" Řekla jsem s ne úplným klidem,protože mě její otázka zaskočila.

,, Mel... nelži mi..." Podívala se na mě Kat tím svým přísným pohledem.

Nadechla jsem se a chtěla říct, že říkám pravdu, ale najednou do našeho pokoje vtrhl Dan.

,, Dane!?" Vykřikla jsem.

,, Co se mezi vámi stalo Mel?... Možná to bude klíč k tomu jak se dnes choval." Vychrlil na mě Dan.

,, No tak ne asi..." Začala jsem a protočila oči. ,, James mě ráno... James mě políbil." Kat a Danovi málem vypadli oči z důlků.

,, Vždyť jste přátelé...,jak se to mohlo stát?" Zeptal se Dan.

,, Já nevím. Nejdříve jsem byla taky dost překvapená,ale potom se mi to začalo líbit, jenže přišla Ness a viděla nás a já rychle utekla. Od té doby jsem se s ním nebavila a já nevím jestli je pro mě jenom kamarád nebo něco víc.'' Odpověděla jsem a rozbrečela jsem se. Dan za mnou přišel a obejmul mě.,, Měla by jsi za ním jít a říct mu to co tady nám. Určitě je nervózní z toho, že s ním nemluvíš." Pošeptal mi Dan.

,, Dobře, ale až půjdete na večeři..." Otřela jsemsi slzy a usmála se.

Kat, Dan a Ness se dobře bavili, ale já jen myslela na to co k Jamesovi cítím. , Takže Mel...řekni si dokážeš s ním být i po tomhle kamarádka? 'Ptal se mě můj soukromý psycholog v hlavě..., No to dokážu bude to těžké, ale zvládnu to...,teď ještě, aby to dokázal James. Vždyť on si s tím začal. A co když si jen nalhávám ,že to zvládnu....a doopravdy to nezvádnu? ... Ne to ... jsem přece z Nebelvíru. Uškíbla jsem se, ale bála jsem se jaká bude Jamesova reakce na to co mu řeknu.

Najednou k nám do pokoje vtrhla Lily :,, Je večeře..." Řekla a odešla. Všichni jsme se zvedli a já jsem si uvédomila, že na večeři nejdu, zastavila jsem se a podívala se na Dana. Ten ke mě přišel, obejmul mě a pošeptal mi:,, Řiď se srdcem." Já jsem přikývla a oni odešli.

Šla jsem k Jamesovýmu pokoji, nadechla jsem se a zaklepala. Nic se neozývalo, tak jsem vešla. James tam nebyl. Rozhlížela jsem se po pokoji a pohled se mi zastavil na poličce s pohyblivými fotkami. Konkrétně na jedné, kde jsem spolu s Jamesem a Danem, jsme tam, tak šťastní, v rohu té fotky je zlatou fixou dopsáno ,ZLATÉ TRIO NAVŽDYCKY'. Nad tím jsem se musela pousmát.

Najednou jsem uslyšela zpěv a hru na kytaru. Vyšla jsem na balkón z kterého byl nádherný výhled na velkou zahradu, s jezírkem(spíš jezerem)a stromy. Nemusela jsem ani hledat kdo a kde to je. Véděla jsem, že je to James na lavičce pod velkou vrbou nedaleko domu. Bylo to Jamesovo oblíbené místo, kam chodil, když měl radost nebo ho něco trápilo. Rozhodla jsem se za ním jít.

ROSESKde žijí příběhy. Začni objevovat