jak sama bloudí deštěm
nebeské slzy dopadají na její rozpálenou kůži
cuchají divoké lokny které pod náporem těžknou a těžknou
vystavují andělskou tvář plačícím nebesům
a ona cítí jen lehké pohlazení vlažných kapek
stojí a pláče a směje se protože není sama jež roní hořké slzy
její strasti jsou smývány božím pláčem a ona se jen směje a směje a pláče
protože tu není nikoho
nikoho okolo
kdo by ze pozastavil na svobodném smíchu plného hysterie
