Jsem více člověk nebo GHOUL?

Kapitola 2 - Je to divný...

Předtím než tato kapitola začne... :D
Všichni víte, že já v minulém příběhu udělal vlastní text k Unravel z Tokyo Ghoul...
A welp... Jak už to tak chodí... Rozhodl jsem se pro speciál:

1. cover klasický (tedy prostě podle mého textu xD)

http://vocaroo.com/i/s17Spp6draCl

2. acoustic (podle mého textu)

http://vocaroo.com/i/s1O2ZBuQwtNW

3. acoustic (klasický)

http://vocaroo.com/i/s1zu8ooZLvGl

Yup... Takže si užijte covery :D A jdeme pokračovat!!!

Joel:

Bylo ráno a já se probudil. Vstal jsem a šel jsem do kuchyně. 
Mám hlad, snad už je připravená snídaně.
Došel jsem do kuchyně a uviděl jsem bordel okolo. 
Sebastian akorát vstal z pod stolu a díval se na mě: "Nevíš něco o tom bordelu?"
"Um... ne? To si ty nezpůsobil?" zeptal jsem se ho.
"Přišel jsem sem a bordel už tu byl... že by Shiro blbl?" zeptal se Sebastian.
Pak k nám došel Shiro a Perry.
"Wow! Tady je bordel. Kluci, co jste tu dělali?" zasmál se Shiro.
"My? Nic..." odpověděl jsem.
Všiml jsem si, že se Perry nějak začal divně tvářit.
"Asi nám sem muselo něco vlézt přes okno... nechal jsem ho tu omylem pootevřené..." odpověděl Perry.
Sebastian se podíval na pootevřené okno: "Aha... okay... tak to jo... pohoda."
Perrymu zakručelo v břiše a tak jsem se ho zeptal: "Máš hlad? Můžeš si dát banán."
"Um... nemám chuť k jídlu... jako nemám na nic chuť." odpověděl Perry.
Lhář jeden... Něco tají... Ale co?
Perry pak odešel a já vzdychl. Pomáhal jsem ostatním uklidit bordel.
Pak jsem šel s Maxem ven. Max se na mě venku podíval: "Hele... tak mě napadlo... co kdybychom šli na gymnázium? Však víš... vysoká atd... my dva a třebas Seb, Alex, Barry a Dan?"
"YUP! Klidně..." usmál jsem se. 
Max se mnou šel k jedné škole. Došli jsme dovnitř a na recepci jsme se zeptali, kde je ředitelna. 
Po nějaké hodině vyřizování či by to mohlo jít, jsme se šli někam najíst.
Wow... takže... budeme chodit na vysokou, co? Heh! Už se nemůžu dočkat... i když... pochybuji..."
Polkl jsem a podíval se na své ruce. Max si dal ruku okolo mého krku a usmál se.
Bože... Ještě řekni, že jsem roztomilý Usuratonkachi a já tě zabiju...
"Jsi roztomilý, Usuratonkachi." řekl Max a dal mi pusu na tvář.
Povzdychl jsem.
Jako bych nic neřekl...
Kdo, co řekl? Já ne...
Nenávidím tě, Maxi...

Večer jsme došli domů a šli jsme do kuchyně. Tam jsme si vzali večeři a najedli jsme se.
Došli jsme do obýváku a Barry společně s Shirem a Sebem seděli na gauči.
"Neviděli jste Perryho?" zeptal se Barry.
"Ummm... on ještě nedorazil domů?" zeptal jsem se.
Ti tři mlčeli.
"Okay... tak, kde sakra je?" zeptal jsem se.
"Nemáme ponětí..." odpověděl Shiro.
Shiro pak nakonec vstal a odvedl mě od ostatních.
Když jsme byli v kuchyni, tak Shiro řekl potichu: "... Joeli... mám o Perryho starost..."
"Huh? Jak to myslíš?" zeptal jsem se ho.
"Po tom co se stalo... jak skončil v té nemocnici... je jiný... má jiný pach... poznám Perryho pach... to co jsem cítil... nevím... byla to míchanice ještě něčeho jiného." polkl Shiro.
"Aha... až se vrátí, promluvím s ním..." odpověděl jsem. Shiro kývl a odešel k ostatním.
Podíval jsem se z okna a vzdychl jsem.
Ale už vážně... Co se to s tebou děje, Perry?

Perry:

Polkl jsem a rozhlédl se kolem sebe.
Okay... Jeden chlápek nalevo... Jeden napravo... Jak se s tím vypořádám?
Všiml jsem si žebříku u jednoho domu a tak jsem se rozeběhl, běžel jsem vedle zdi, skočil jsem a od té zdi se odrazil. Nakonec se mi povedlo chytit se toho žebříku.
Vyšplhal jsem nahoru a dostal se na střechu.
Doběhl jsem doprostřed a uviděl toho jednoho chlápka už nahoře.
Jak?!
Polkl jsem a rozeběhl jsem. Skočil jsem z okraje té střechy dolů.
JÁ TADY CHCÍPNU!!!
Dopadl jsem na chodník, přesně na nohy.
Podařilo se mi ty chlápky ztratit.
Sáhl jsem si na ránu, kterou mi způsobil jeden z těch chlápků.
Ani nevím co to bylo zač.
A co jsem já zač?
Procházel jsem chodníkem a uviděl vedle sebe procházet lidi.
Nasadil jsem si kapuci od hoodie a rozhlížel jsem se.
Lidi... Zajímavý jak dokážou chodit jen tak venku, když může všude číhat nebezpečí...
Hmmm... Lidi... Sladcí... Roztomilí a chutní-
Polkl jsem.
Začal jsem slyšet hlas v hlavě.
Chutní lidé! Lidské maso! Dětské maso!
Rozeběhl jsem se a běžel jsem domů. Doběhl jsem domů a zalezl jsem k sobě do pokoje.
Sundal jsem ze sebe oblečení a nechal si na sobě triko a kalhoty.
Přikryl jsem se a přetočil se na bok.
Co se to se mnou-
"Perry?" uslyšel jsem od dveří.
"Co chceš, brácho?" zeptal jsem se ho.
On si ke mně sedl a zeptal se: "Jsi v pohodě?"
"Ano, jen jsem trochu ze všeho po té nehodě zmatený." odpověděl jsem.
"Chápu. Neboj... vždy při tobě budu stát." usmál se Joel.
On mě objal a pak mi dal pusu na čelo.
Nakonec vstal a pošeptal mi: "Dobrou noc."
"Dobrou..." odpověděl jsem.
On odešel a já se přetočil zpět na bok.

Zmatený? Zničený? Slyším v sobě hlasy a nechutná mi jídlo?
Jsem blázen? Jsem idiot?
Jsem... nestvůra?