Jsem více člověk nebo GHOUL?

Kapitola 4 - Zmizel?

Joel:

Bylo ráno a já se probudil na posteli. Díval jsem se do stropu a vzdychl jsem.
Zatracenej Perry... Sráč jeden...
Pomalu jsem vstal a díval jsem se z okna.
Najednou mi někdo zaklepal na dveře. 
"Dále..." odpověděl jsem.
Dveře se otevřely a já uslyšel Dana: "Um... Joeli...? Můžeme si promluvit?"
"Ano." podíval jsem se na něj. "O co jde?"
Dan přišel ke mně blíže: "Jde... o Perryho..."
Odfrkl jsem a zavrčel jsem: "Toho zmrda už tu-"
Dan mě chytil za triko a odpověděl: "To nechápeš, že je to pořád tvůj brácha?"
"Můj brácha už to není. Můj brácha by nikdy nikomu z naší rodiny neublížil. Ani Maxovi." odpověděl jsem.
"Máš pravdu... on by to neprovedl pokud by nebyl zmatený nebo tak... ale stále je to tvůj brácha." odpověděl Dan.
"Leda tak hovno." odpověděl jsem.
Dan mě pustil, šel ke dveřím a ještě než odešel, tak řekl: "Pokud si to rozmyslíš. Přijď za mnou a popovídáme si s ním."
Jakmile odešel, tak jsem praštil rukou do zdi.
Budu se muset jít podívat radši za Maxem.
Šel jsem do koupelny a tam jsem se umyl a vzal si čisté oblečení.
Nakonec po ranní hygieně jsem šel do kuchyně. 
Sebastian akorát dodělal snídani a šel do obýváku.
To se mi vyhýbá nebo co...?
Najedl jsem se a seděl jsem v kuchyni.

Později odpoledne jsem šel do nemocnice. Sestřička mě zavedla k pokoji, kde ležel Max a odpověděla: "Naštěstí nic vážného to nebylo..."
"Oh děkuji..." odpověděl jsem.
Otevřel jsem dveře. Po celém pokoji byla temnota. Sestřička roztáhla žaluzie a já se podíval na postel.
MAXI?!!!
"Sestřičko? Vy jste ho někam přemístili?" zeptal jsem se jí.
Ona se podívala na postel a polkla. Rychle vyběhla ven a pak tam přišla i s doktorem.
"Vždyť tu byl celou dobu..." odpověděl doktor.
"A nebyl tu někdo za ním?" zeptal jsem se ho.
"Jo... nějací dva páni v obleku... chtěli ho vidět... ..." odpověděl.
Polkl jsem a odešel jsem z nemocnice.
Potuloval jsem se po ulici.
Už se stmívalo a byl skoro večer. Byl skoro večer, ale už byla tma. 
T-takhle to nejde...
Chvíli jsem přemýšlel a pak jsem vzdychl.
Jestli je Perry poloviční Ghoul... Mohl by pomoct...
Dan má pravdu....
Přehnal jsem to... 
Běžel jsem domů.
Jakmile jsem doběhl k domovu, tak jsem rychle odemkl a otevřel dveře. Vběhl jsem dovnitř a zavřel jsem je. Doběhl jsem do obýváku a uviděl Perryho, Shira, Dana, Barryho a Sebastiana.
Šel jsem k Perrymu a objal jsem ho. Zavřel jsem oči a řekl jsem, skoro div ne mi tekly slzy z očí: "P-P-Perry... o-omlouvám se... p-p-p-přehnal jsem to..."
Perry mě od něj odstrčil. Díval se na mě a odfrkl: "Co tak najednou?"
"... b-byl jsem v nemocnici... Max tam nebyl... prý ho byli navštívit nějací dva páni v obleku... myslím, že ho unesli... procházel jsem se až doteď a začalo mi docházet, že j-jediný kdo s tím může něco udělat j-jsi ty... začalo mi docházet, že jsem to přehnal... j-je mi to líto..." řekl jsem a otevřel jsem oči.
On se mi chvíli díval do očí a pak řekl: "Fajn... najdeme Maxe a zachráníme ho..."
Dan zakašlal a podíval se na Perryho: "Ale předtím budeš potřebovat nějakou masku... CCG by tě dokázali snadno najít, když by jednou viděli tvůj obličej."
"Masku? A kde jí asi tak seženeme?" zeptal se Perry.
Dan se po chvíli uculil: "Welp... vypadá to, že půjdeme k jednomu kámošovi."