Jsem více člověk nebo GHOUL?

Kapitola 1...- Začátek nových věcí?

Joel:

Otevřel jsem oči a díval se na bílý strop. Vzdychl jsem a uslyšel jsem vedle sebe: "Dobré ráno?"
"Dobré ráno, Maxi..." odpověděl jsem.
Sedl jsem si a promnul si oči. Protáhl jsem se a vstal jsem.
"Kampak to odcházíš?" zeptal se mě Max.
"Jdu do koupelny a pak se půjdu najíst. Nemusíš na mě dávat stále pozor, navíc nezapomeň! Já jsem ten, co tady ovládá elementy."
Max vzdychl, přetočil se na bok a zavrčel: "Dělej si co chceš."
"Bože... ty máš zase náladu..." povzdychl jsem si.
Vzal jsem si čisté oblečení a šel jsem do koupelny. V koupelně jsem se osprchoval a oblékl jsem si to čisté oblečení. Špinavé jsem hodil do pračky a šel jsem do kuchyně.
Když jsem došel do kuchyně tak jsem uviděl Sebastiana.
"Ahoj." odpověděl Sebastian.
"Čau..." usmál jsem se.
"Jak je?" zeptal se Sebastian.
"Pohoda, co ty? A mimochodem, kde jsou Freddy a spolek?"
"Um... řekněme, že jim Dan sehnal místo na bydlení... v sobotu odešli..."
"Ahh... okay..." odpověděl jsem.
Shiro přišel dolů a podíval se na mě: "Čauko!"
"Ahoj..." odpověděl jsem.
Shiro si  sedl ke stolu a stále se usmíval.
Po chvíli jeho usmívání jsem se ho musel zeptat: "Z čeho jsi tak veselý?"
"He... he... he... welp... šel jsem v sobotu večer s Tomem ven."
Sebastian se uculil: "A jak ti to vyšlo?"
"Suprově." usmíval se Shiro.
"No jen abys pak nelitoval." odpověděl jsem.
"Prosím tě, co by se tak mohlo stát?" zeptal se Shiro.
Najednou mi zazvonil mobil. Zvedl jsem to a na druhé straně se ozvala nějaká slečna.
"Um... haló? Vy jste pan Joel?"
"Uh, ano... co se děje?" odpověděl jsem.
"Znáte Perryho?" zeptala se slečna.
"Je to... můj brácha... jediný pravý člen rodiny..." odpověděl jsem.
"Oh... sakra." vzdychla slečna.
"Co? Je v pohodě?" zeptal jsem se.
"Ano... jen jsme mu museli transplantovat nějaké orgány... stala se mu nehoda a málem při tom umřel." odpověděla sestřička. "Podle jeho stavů by se měl odpoledne probudit... tak jestli se za ním chcete stavit..."
"Jasný. Přijdu." odpověděl jsem.
Ukončil jsem hovor a polkl jsem.
"Co je?" zeptal se Shiro.
"Perrymu museli transplantovat orgány... prý měl vážnou nehodu a mohl při ní umřít."
Shirovi úsměv na tváři zmizel.
"Odpoledne se za ním stavím..." odpověděl jsem.
Podíval jsem se na Sebastiana. Ten jen kývl hlavou.
Perry... Co se ti to do hajzlu stalo?

Bylo odpoledne a já šel za Perrym. Došel  jsem k nemocnici a nakonec i k Perrymu do pokoje.
Uviděl jsem jak se na mě Perry podíval a tak jsem k němu přišel blíže.
"Perry..." odpověděl jsem.
On se usmál.
"Jak je?" zeptal jsem se ho. "A co se ti vlastně stalo?"
"Celkem v pohodě... a... ani nevím. Pamatuji si, že jsem... utíkal před- ..."
Perry přemýšlel.
"To je jedno... časem si vzpomeneš..." odpověděl jsem.
Uslyšel jsem ťukání na dveře a podíval jsem se ke dveřím.
Uviděl jsem sestřičku. Ta k nám přišla a řekla: "Ještě si tu Perryho aspoň tak na dva dny necháme. Pak vám ho pustíme domů."
"Okay." usmál jsem se.

Perry:

Byl jsem rád, když za mnou Joel přišel. Nevím proč ale ani nemám nějak chuť něco jíst.
Joel pak odešel a já zůstal v pokoji sám. Nudil jsem se.
Byl večer a já usnul.
Dva dny uplynuly jako voda.
Konečně jsem odpoledne vyšel z nemocnice a Joel se se mnou procházel.
Večer jsme dorazili domů a já jsem uviděl Barryho. Ten mě objal a odpověděl: "Tohle nám už nedělej... měl jsem o tebe strach..."
"Awww..." odpověděl jsem.
Nakonec jsem šel do svého pokoje.
Později večer jsem začínal mít hlad a tak jsem šel do kuchyně.
Mám menší problém... Jídlo v nemocnici mi ani moc nechutnalo... Nemohl jsem to spolknout...
Vybral jsem nějaké věci a snažil se jíst. Po chvíli se mi dělalo špatně a tak jsem vběhl do koupelny. Zavřel jsem se a opláchl jsem si obličej. Pak jsem se podíval do zrcadla-
...
...
Viděl jsem jak mám oko černo-červené.
Co... Je to se mnou?
Nikdy jsem...
Nakonec, když to pak přestalo tak jsem se vrátil do pokoje a tam usnul.