Krutá Melissandra aneb Drsný kritik "Příběhů" na Wattpadu

Jsem dcera mafiána...

Kdykoliv čtu tuhle větu v prvním odstavci, první kapitoly z příběhu o mafii, zařazeného do romancí, je mi jasné, co bude následovat dál.

Jak je život v mafii děsný a jak krutá jsou pravidla.
Ale, hlavní hrdinka je přeci jiná, nebo ne?

Omyl a opak jsou pravdou.
Většina hlavních hrdinek se snaží do jisté míry vzpírat všem prototipům mafiánských slečinek. Docela se jim to i daří.
Dokud se nezamilují do svého, rodinou jim vnuceného a dvě kapitoly nenáviděného manžela.

Dvě kapitoly je průměr doby, která zabere autorkám a tím pádem i hrdinkám zapomenout na vše o čem snily a co plánovala.
Dalších pět kapitol je snění o velikosti penisu a neskonale dokonalém sexu a občasném pocitu viny.

Ano jemné náznaky pocitu viny ve stylu " Nenáviděla jsem jej k smrti, ale co jsme si poprvé užili sex, jsem si uvědomila, jak dokonalý a perfektní je a nemůžu jej nenávidět. "

Hrdinky příběhu ztratí kouzlo.
Stanou se dalšími tuctovými slepicemi, které čekají, až je jejich temný princ zachrání.

A nejvíce "cool" je věk hrdinek.
Mnoho autorek nejde nad dvacet a plus. Jako by po dvaceti byla žena stará a ztratila kouzlo svého ženství.
O čem to vypovídá?
O nezralosti autorek samotných příběhů.
Většina mafia-romancí, jsou jen sladkobolné masturbační představy malých holek.

V samotném příběhu je znát, jak mají mlhavou představu o životě. Do svých hrdinek vkládají typické pubertální myšlení.

Ano najdu pár vyjímek, které napsaly vskutku perfektní příběh z prostředí mafie. Ale je jich sakra málo.

A co tímhle chci říct?
Za svou absenci na wattpadu, kdy jsem nepublikovala, ale občas nahlédla. Se roztrhl pytel s mafia-romancemi ještě více. A co je nejsmutnější, všechny příběhy začínají pomalu na chlup stejně.
Chybí jim fantazie a originální úvod.

Přijde mi to, že autorky kopírují jedna druhou. Jedna si přečte storku, zalíbí se a bum. Máme na světě další sladkobolný příběh psaný jako přes kopírák. Jediné, co se trochu změní jsou jména, věk a místo děje. Jo a malilinko i samotný děj.

A to je celý. Máme na světě další storku a s tisícem hlasů a shlédnutí. Spousty nadšených slečinek usedly ke svým strojům a plodí další brak, jen aby se pochlubily kamarádkám, jak se jim jejich příběh zalíbil, že také musely sepsat jeden vlastní.

Ať žije neoriginalita a psaní bez nápadu a ducha...

Jdu si dát panáka... Další jsou na řadě FF nebo-li fun fiction...