Zemři.
,,Ne’’
Nikdo tě nemá rád.
Na těhle slovech něco bude.
Už ti to konečně došlo?
,,Možná’’
Skoč.
,,Proč bych měl?’’. Vážně si povídám sám se sebou?
Ušetříš jim čas a starosti. Kdo by tě měl sakra rád? Kdo by se tahal s takovým člověkem jako jseš ty? Proč?
,,No dobrá’’
Tak se mi to líbí. Hlavně. To. Neprodlužuj. Vím, že si toho schopný Tyjo. Jen to udělej.
Pomalu se zvednu a přelezu zábradlí.
Co ti tak dlouho trvá? Skoč už. Ulevíš si a budeš šťastný.
Jeden krok.
Pokračuj. Slabochu.
Slyším běh, ale to už je pozdě. Převážím se a spadnu.
Cítím ledový chlad vody a něčí ruku. To mě proud neodplavil? To nejsem mrtvý? Jak se tu ten ,,někdo,, dostal a to mě jako vážně někdo zachránil? Mám zavřené oči. Ledový chlad vody mi dělá dobře. Ten někdo mě táhne ke břehu. Neměl jsem skákat. Nikdo se to nedozví, takže je mi to jaksi jedno. Furt přemýšlím nad tím, kdo mě mohl zachránit. Asi nějaký kolemjdoucí. Ucítím jak mě někdo pokládá na břeh.
Jsem skrz naskrz promočený. Cítím jak mi někdo dělá první pomoc. No přiznávám trochu jsem se vody lokl. Z pusy mi vyteče trochu vody. Zasekl jsem se nad jednou věcí. Proč jsem nezemřel? Nemám odvahu otevřít oči. Jenom tam tak ležím. Ten inteligent co mě zachránil mě začal propleskávat na tváři.
Už to nevydržím a otevřu oči. Opřu se o ruce a uvidím osobu od, které bych to fakt čekal. Super. Josh fricking Dun mi zachránil život. Zase. ,,Tylere? Jseš v pořádku?’’ zeptá se. Já na něj jen kývnu ,,co tu dě-’’ přeruší mě. ,,To bych se měl já ptát tebe’’ koukne se na mě.
Tyjo řekni mu pravdu. Způsobíš mu tím bolest s to ty přece chceš ne?
,,Ne nechci’’ rozkřiknu se. Všechno se rozmaže a já místo Joshe vidím jenom rozmazanou tvář.
Tohle je to co chceš.
,,Ne, tohle není pravda’’ dám si obličej do dlaní. ,,Tylere. Dýchej.’’
Jak se tě snaží zachránit. Jak dojemné. Divím se, že ještě neztratil naději s takovým, s takovým...psychopatem jako seš ty.
,,ztichni už. Drž už hubu. Nikdy.. Nepoznáš city.’’ zakřičím. Na nic jiného se nezmohu. Josh si mě vtáhne do objetí.
Já toho tvého debilního kamaráda nechápu. Uteč od něho. Buď na něho hodný a ušetři mu čas.
Proč jsem mu uvěřil? Vstal jsem a rozběhl se co nejdál od Joshe. Běžím. Nevím kam. Nevím proč.
Poslechl si mě. No vidíš jak se učíš. Teď najdi nějaký obchod se zbraněma. Někde tu je, to vím. Tohle je ulice vrahů.
,,Na co zbraň? Já nejsem vrah.’’ zeptám se slzama v očích. Jsem slaboch.
Sakra, neptej se a hledej. Nebo to mám za tebe snad udělat já?
Jdu kolem několika obchodů. V hodně z nich jsou zbraně. Nechci tam jít.
