Clique. Naše fanbase. Fanoušci. To jsou ti co mě drží nad vším. Vím, že tu jsou, že mě podrží a s nima je všechno hned lehčí. Ani minutu za svojí kariéru jsem o nich nepochyboval. Vydrželi všechno, včetně těch ,,fake fans,,. Ano vím o tom. Víte jaká je sranda si to všechno číst? Jsem stalker. Je mi to jasný, ale tohle dělá i Tyler. Clique je nejlepší fanbase co jsme mohli mít. Děkuju jim. Dneska je koncert. Snad si to aspoň část z nich užije.
Jdu uličkou na stage. Jdu vedle Tylera, jako vždy.
,,Joshi, neflákej to dneska'' řekne a zasměje se. Já ho jen bouchnu do ramena a usměju se.
Vyjdeme a zachvátí nás křik. Na tohle jsem zvyklý. Zasednu za bubny jako vždy. První písnička je Heavydirtysoul. Už teď cítím, že je něco špatně, ale teď se tím zabývat nebudu. Lidí křičí a mě začne zas dohánět moje úzkost. Cítím se divně, ale pokračuju. Najednou mi projede hlavou všechno co se mi stalo. Kdyby jen dobrého, ale ony se objevují jen špatné věci. Přestanu bubnovat v naději, že si toho Tyler nevšimne. Sedím tam a zhluboka dýchám. Fakt mi není dobře. Zvuky se ztlumí a všechno je strašně pomalé. Tyler si toho snad ještě nevšiml. To je dobře. Všechno se najednou zase zrychlí a vše je normální. Vezmu si paličky a začnu zase bubnovat. Blíží se písnička Holding On To You a to znamená salto. Umím ho, ale v tomhle stavu ho fakt nedám. Bez svého vědomí začnu bubnovat čím dál méně. Sakra nesmím tomu podlehnout. Musím s tím nějak bojovat, ale co teď můžu dělat před tisícem fanoušků? Bože, pokud tohle dopadne dobře tak budu rád. Zvedám se a jdu k Tylerově pianu. Vylezu na něj a málem spadnu. Naštěstí to udržím. Rozhlédnu se. Všichni ode mně očekávají salto a já ho ani nedám. Super. Najednou je čas a mi se zatmí před očima. Nedokáži se nadechnout. Záchvat paniky? Sakra ten už jsem neměl dost dlouho. Převážím a cítím jak dopadám na zem. Už si pamatuju jen ránu do hlavy a černo černou prázdnotu.
Já nevím co se stalo. Propadám se v temnotě.. Propadám se ve svých myšlenkách. Vůbec necítím svoje tělo. Jsem jen myšlenka? To je blbost. Dochází mi, že jsem sklamal dost lidí a tím dost myslím vážně hodně. Já jsem tam dneska fakt neměl jít, ale nemohl jsem těm lidem co si zaplatili lístek jen tak říct něco ve stylu ,,Mám úzkost, nevystupuju''. Za tohle bych se fakt styděl. Tahle prázdnota mě dohání k šílenství.
Začnu se pomalu probouzet. Bolí mě celé tělo a třeští mi hlava. Křik diváků, to ten propadák ještě pokračuje? Nejspíš jsem v převlíkací místnosti. Vážně nevím kde jsem. Slyším Tylerův hlas, který všem říká, že je vše v pořádku, že se nemusí bát. No podle mě to neříká moc sebejistě. Něčí ruka mi kontroluje tep na krku. Pomalu nemám ani sílu otevřít oči. Tyler se snaží ještě koncert zachránit. Měl bych vstát a jít tam. Jsem strašný. Přijdu na koncert, zničím ho a teď si tu jen tak ležím. Už musím vstát. Otevřu oči a popadám dech. Chytnu se za hlavu. Ta bolest je neskutečná. Nad sebou uvidím se sklápět Jennu. Děkuju.
,,Joshi?'' řekne potichu ,,Jak se cítíš a co se vůbec stalo?''
Nemám náladu o tom mluvit. Podívám se na ni a odpovím.
,,Jsem snad v pohodě, jen mě všechno bolí.. Nejspíš záchvat. Měl jsem s tím...problémy... jak jsem se tu vůbec dostal?...'' řeknu těžce. Proč je mluvení najednou tak těžké? ,,Kde je Tyler?'' vyhrkne ze mě automaticky. Ona se na mě podívá.
,,Snaží se to zachránit. No. Seděla jsem tu a najednou tu vtrhl Tyler a dva securiťáci, kteří tě nesli.. Tyler řekl něco ve smyslu, že jsi nejspíš omdlel a řekl něco ve stylu, že se mám o tebe postarat. Potom hned odešel. Vypadal docela naštvaně. Nemůže ti to dávat za zlé.'' kouknu se ji do očí.
,,Měl bych tam jít'' začnu se zvedat. Jde to těžce, ale zvládnu to. Posadím se.
,,Nikam nejdeš'' řekne mi Jenna. ,,Mám pocit, že by tě Tyler zabil'' řekne a pousměje se.
,,Jak dlouho tu jsem?'' zeptám se. Bože, ta hlava je strašná.
,,Asi půl hodiny'' řekne.
,,Cože?!'' Zvednu se a jdu pomalu ke dveřím. Nevím co dělám, ale musím tam jít. Točí se mi hlava a je mi špatně, ale jdu tam. Sakra jak to mohl udržet půl hodiny?
,,Nechoď tam, není ti dobře. Poznám to.'' řekne a chytne mě za ruku. Já se z jejího sevření vyprostím a otevřu dveře. Proti mě vyběhne Tyler. No sakra. Podívá se na mě a jde za Jennou. Povídají si spolu a občas se na mě kouknou. Dojde mi trpělivost a jdu se obléct. Obleču si triko a kalhoty. Vezmu si mobil a jdu ven.
Ten pocit když si o vás povídají za vašimi zády, ten pocit, když vás soudí za to co jste nemohli ovlivnit, když vás soudí za vaše chování, když se nedokážete tomu postavit. Bojím se. Všechna bolest se naštěstí utlumila. Což je fajn. Je léto, takže je všude teplo. Musím se projít, musím je dostat z hlavy. Proč se mi to stalo? Proč se mi najednou všechno vrátilo? Stres. Všude jen stres. Je mi jedno co si myslí. Lidi na mě divně koukají. Není to tím, že mám na sobě ještě červený make-up? Asi jo. Pousměju se. Jelikož se nedívám na cestu, tak do někoho narazím. Lepší to být nemůže. Je to nějaká holka. Typuju 18-20 let. Usměje se.
,,Josh Dun? Dnešní koncert stál za nic, vážně omdlet v saltu?'' řekne znuděným tónem. To nemůže být clique..
,,J-já.. Vím.. Omlouvám se.'' řeknu koktavě. Ona vytáhne rychlým pohybem něco kovového. Mi než to dojde tak cítím bolest v hrudníku a klesám k zemi.
,,Mělo by ti to být líto'' řekne a běží pryč. Sedím na nohách. Ne. To se nemohlo stát. Někdo přiběhne, ale to už je pozdě. Zase se topím ve tmě.
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Někdy vám dojde pozdě, že je konec. Někdy vám to dojde moc brzo a nebo vám to nedojde vůbec. Tímhle chci naznačit, že všichni si dokážou něco zničit. Vztah, kapelu, přátelství a jiné věci. V pár sekundách se dá ztratit všechno co jste budovali nějakou dobu. Nikdy nepoznáte štěstí, když jste nikdy nezažili smutek. Je to smutné, ale je to pravda. V pár sekundách jsem málem ztratil život, ztratil jsem naději. Víte, že někdy jste nahoře a někdy dole? Víte, že člověk může před váma schovávat jeho pravou tvář? Víte, že někdy věříte tak moc, že když vás daný člověk nebo daná skupina lidí zradí a vy jste zklamaní? Bolest je přirozená, ale hodně lidí se ji bojí. Nikdy jsem netušil, že bych dokázal něco takhle zbabrat. Všichni si myslí, že jsem bůhvíjak dobrý, ale já jsem jenom člověk. Normální člověk co věřil. Věřil jsem a co jsem dostal? Nůž do hrudníku. Děkuju, zasloužil jsem si to.
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Probudím se v nějaké bíle místnosti. Je mi to jasný. Nemocnice. Tyler a Jenna. To snad ne. Kouknu se jim do očí a mlčím. Je to tady.
Tak to by asi bylo vše 😂
1 178 slov o ničem, yay. A to trvání. No holt jsem byla zas líná. ;-;
Ale i tak snad se vám líbí ♥
Taky se vám to zdá strašně kratké? ;-;
A taky chci rychle poděkovat za 100+ views (jak mám tomu říkat?!). Díky fakt moc!
Jste amazing ♥
