Sluneční paprsky mě probouzí a odhalují nový den.Nechci.Nechci opustit svou postel,svůj svět,kde žiju jen já a moje svobodné myšlenky.Ale musím.Co jiného mi ostatně zbývá?Vstanu tedy z postele a namířím si to do koupelny.Teda,koupelna je trochu silný slovo.Místnost obložená šedými kachličkami,jednoduchý závěs za kterým se skrývá sprcha,oprýskané umyvadlo,nakřivo pověšené zrcadlo bez rámu.Při pohledu do něj se sama sebe leknu.Černá barva,jež mi včera večer rámovala oči,se následně po noci rozutekla po mých tvářích.Bezva.Nabírám studenou vodu do rukou,ta mě okamžitě probouzí ke smyslům.Začíná mi docházet,že vyrazit si do baru uprostřed pracovního týdne nebyl ten nejlepší nápad.Nevadí.Po nějakém čase opouštím..no koupelnou to vážně nazývat nebudu,spíše místností kde se ze sebe snažím udělat lepšího člověka.Alespoň zvenčí.
Po ranním streotoypu,zahrnující oblékání,snídani v podobě silného kafe a cigarety,opouštím svůj byt.Razím si to ulicemi,kam neproniká slunce,záměrně.Nesnáším ho.Otevírám dveře od bufetu.Hned co se objevím ve dveřích,ozve se:"Isabello,zase pozdě,jak si tohle představuješ?!K čemu mi tu asi seš,když chodíš buď pozdě,nebo v takovém stavu,že nemůžeš obsluhovat?!Rozhodni se co vlastně chceš a udělej dřív,než to udělám já." Kdyby jen věděla,pomyslím si.Neodpovídám a odcházím se převléknout.Jelikož je kolem půl jedenáctý,je jasný,že snídaně už jsem dávno prošvihla.Zase budu mít okrouhnutej plat.Skvělý.
Než jsem ze sebe stačila udělat servírku,aspoň na pohled vypadající,bylo půl dvanáctý,čas obědů.Běhám od jednoho stolu k druhýmu,přes neskutečnej hlukot neslyším objednávky,vracím se do kuchyně a na plac,ach bože jak já tohle nesnáším.Zrovna vycházím z kuchyně,v každé ruce po dvou talířích snažící se najít stůl číslo osm,mezi tímhle zmatkem.Než se ale naděju,celá objednávka leží na zemi,přesněji řečeno na půl na zemi,na půl na mně."Nemůžeš dávat pozor?!"Zvednu hlavu k osobě,jež celé tohle zavinila."Já mám dávat pozor? To ty ses mi připletla do cesty,ty malá krávo!" "Co si to dovoluješ,takhle mě oslovovat?!"
"Vysvětlí mi někdo oč tu jde?!"
"Nancy,já za to nemůžu,ten kretén se mi připletl do cesty!" Uvedla jsem na svoji obranu.
"Tak a dost!V žádném případě takhle nebudeš oslovovat zákazníky,jasné?Teď to tu ukliď a pak si to vyřídíme.
"Paráda.Díky,fakt moc" s těmito slovy se otáčím k chlápkovi.Sundavám si zástěru,popadám kabelku a odcházím,na tohle nemám,fakt ne.
