Všechny svoje smysly jsem soustředila na pohyb,kterou vykonávala jehla.Nemůžu říct,že mě to nebolelo,bolelo a celkem dost.V průběhu tohohle rituálu jsem si povšimla,že na mě zírá chlápek z protějšího křesla.Věděla jsem,že už jsme se někdy viděli.Jasně.Ten kretén co do mě strčil.Ani jsem si ho předtím neprohlédla,protože můj nápor vzteku byl daleko větší,než zájem seznamovat se.Ale teď jsem ho viděla.Kudrnaté,kaštanové kadeře,zelené kočičí oči,plné srdcovité rty.Levá ruka byla docela hodně zakrytá tetováními.Při pohledu na něj by se mohlo zdát,že bude určitě jinej než ostatní,ale po tom střetu v restauraci mi bylo jasný že se ničím neliší.
Z mýho bloumání mě vyrušil jeho drzý úsměv.Musel si všimnout,že si ho prohlížím,no doufám že neovládá telepatii.
" Tak princezno,hotovo." vyrušil naši němou konverzaci tatér.
Zadívala jsem se na svou novou ozdobu.Milovala jsem to.Od první chvíle,kdy jsem si tohle vysnila,až po dnešek,kdy se můj sen stal skutečností.
"Dokonalost." Vydechla jsem.
"Díky,teď peníze."
Začala jsem hrabat v kabelce,po chvíli vytáhla peněženku a celý její obsah vysypala na pult.
"Co to je sakra?" Smál se mi,když se po pultě rozkutálely drobáky.
"Hele chtěl si prachy,máš je ne?"
Dál už se k tomu nevyjadřoval.Rozhodla jsem se odejít,ihned.Cítila jsem,jak na mě kudrnáč kouká,už zase.I on si všimnul mýho poznatku a začal se smát.Nevěnovala jsem mu pohled a odkráčela.
Šla jsem tmavou ulicí a znovu přemítala v myšlenkách.Všechny směřovaly k němu.Nechápu se.Nepromluvili jsme spolu ani slovo,vlastně jo,ale takhle bych si první seznámení rozhodně nepředstavovala.Celou dobu jsem si vtloukala,teda snažila vtlouct do hlavy,že je stejnej a nemá cenu takhle mrhat časem.Jenže po dlouhý době jsem věděla,že moje srdce je silnější.
Najednou jsem cítila,jak mě někdo stisknul za zápěstí,škubnul a otočil.
Ne,tohle není možný.Nemůže to být pravda,nesmí.Zaplavil mě nepředstavitelný strach.
"Co tady děláš doprdele?!" Křičela jsem.
"Chyběla jsi mi,tak dlouho jsem tě neviděl."
"Jsi odpornej,vypadni ode mě!"
"Ale ale,kočička vytahuje drápky,to se mi líbí."
"Ani se mě nedokt-
Uprostřed věty do mě vrazil dva prsty.Zaječela jsem bolestí.On se jen zasmál.
Jen tak pro objasnění:právě mám tu čest s Dereckem,největším kreténem pod sluncem.Nechápu,jak jsem s ním mohla vydržet chodit dva roky.Kvůli němu jsem odešla z vysoký.Nechápu,jak jsem mohla věřit tomu,že když budu po nocích vymetat bary,rozkvete moje osobnost.
"Nenávidím tě,nechápu jak si můžeš myslet,že ti dám,nenávidím tě,tak strašně tě nenávidím,zabiju tě!"
"Vážně si myslíš že mě odženeš těmahle kecama?Já si s tebou budu dělat co chci a jak chci.
"Nesahej na mě!" Vážně už jsem byla v koncích,moc často to neříkám,ale vážně jsem nevěděla co dělat. A najednou tam byl.Chytil Derecka a začal ho mlátit.Nesnáším krev a najednou byla všude kolem mě.
"Ještě jednou na ní sáhneš zmrde a zabiju tě,rozumíš?!"Křičel.Jo,byl to kudrnáč,nebo aspoň jsem v to doufala.Nepochopila jsem jak,ale Dereck nějak odešel,no spíš asi odplazil,ale to mi bylo upřímně jedno.
Otočil se ke mně.
"Seš v pohodě?" Natáhnul ke mně ruku,ale v okamžiku,kdy se mě dotknul jsem nadskočila a odtáhla se.Bála jsem se,všeho,všech.Proč mi teď pomáhá,když na mě před tím řval?!Snaží se být milej?Ne,díky,tohle už jsem si taky zažila.
